Читать онлайн книгу "Klenot Pro Šlechtu"

Klenot Pro Е lechtu
Morgan Rice


TrЕЇn pro Sestry #5
Představivost Riceové skutečně nezná mezí. V sérii TRŮN PRO SESTRY, která slibuje, že bude stejně zábavná, jako ty předchozí, nám předkládá příběh dvou sester (Sophie a Kate), sirotků bojujících o přežití v krutém a nebezpečném světě sirotčince. Naprostý úspěch. Nemůžu se dočkat, až se mi do rukou dostane druhá a třetí kniha! Books and Movie Reviews (Roberto Mattos) Autorka bestsellerů číslo 1, Morgan Rice, přichází se zbrusu novou fantasy ságou´. V knize KLENOT PRO ŠLECHTU (Trůn pro sestry – Kniha pátá) dostane sedmnáctiletá Sophia zprávu, že byl Sebastian, láska jejího života, uvězněn a má být popraven. Bude kvůli lásce riskovat úplně vše?Její sestra, patnáctiletá Kate, se snaží uniknout z moci čarodějnice – ta je ale možná příliš silná. Kate možná bude muset zaplatit cenu za dohodu, kterou uzavřela – a žít život, který žít nechce. Královna zuří, protože Lady d’Angelica zklamala a nesvedla jejího syna Sebastiana. Chystá se ji odsoudit k Olověné masce. Lady d’Angelica má ale vlastní plány a nenechá se jen tak odstranit. Cora s Emeline se konečně dostaly do Kamenova – a to, co tam najdou, je šokuje. Nejvíce šokující je ale příchod Sophiina a Katina bratra. Muže, který nadobro změní osudy všech. Jaké tajemství o jejich dlouho ztracených rodičích skrývá?KLENOT PRO ŠLECHTU (Trůn pro sestry – Kniha pátá) je pátou knihou nové ohromující fantasy série plné lásky, zlomených srdcí, tragédií, akce, dobrodružství, kouzel, mečů, čarodějnictví, draků, předurčení a napětí. Kniha, od které se neodtrhnete. Nabitá postavami, do kterých se zamilujete, pohybujících se ve světě, na který jen tak nezapomenete. Pátá kniha ze série vyjde již brzy. TRŮN PRO SESTRY je skvělé zahájení série, která obsahuje kombinaci uvěřitelných postav a překážek, se kterými se musejí vyrovnat. Neosloví jen mládež, ale i dospělé fanoušky fantasy, kteří hledají epické příběhy o přátelství a dobrodružství. Midwest Book Review (Diane Donovan)







KLENOT PRO Е LECHTU



(TRЕ®N PRO SESTRY--KNIHA PГЃTГЃ)



MORGAN RICE



(PЕ?ELOЕЅIL TOMГЃЕ  SLAVГЌK)


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ 12 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller; epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se ze ЕЎesti knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГЎgy KORUNY A SLГЃVY. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.



Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce... Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos



“Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho…. Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek.”

--The Wanderer, A Literary Journal (komentГЎЕ™ k Vzestup drakЕЇ)



“Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), RiceovГЎ pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli… RiceovГЎ skvД›le pГ­ЕЎe a mГЎ fascinujГ­cГ­ pЕ™edpoklady.”

--Publishers Weekly


Knihy od Morgan Rice



INVAZNГЌ KRONIKY

VYSГЌLГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 1)

PЕ?ISTГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 2)

STOUPГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 3)



CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha ДЌ. 1)



TRЕ®N PRO SESTRY

TRЕ®N PRO SESTRY (Kniha ДЌ. 1)

DVЕ®R PRO ZLODДљJE (Kniha ДЌ. 2)

PÍSEŇ PRO SIROTKY (Kniha č. 3)

ЕЅALOZPДљV PRO PRINCE (Kniha ДЌ. 4)

KLENOT PRO Е LECHTU (Kniha ДЌ. 5)

POLIBEK PRO KRГЃLOVNY (Kniha ДЌ. 6)

KORUNA PRO ZABIJГЃKY (Kniha ДЌ. 7)

SPONA PRO DДљDICE (Kniha ДЌ.8)



KORUNY A SLГЃVY

OTROKYNДљ, BOJOVNICE, KRГЃLOVNA (Kniha ДЌ. 1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č. 2)

RYTГЌЕ?, NГЃSLEDNГЌK, PRINC (Kniha ДЌ. 3)

REBEL, PДљЕ EC, KRГЃL (Kniha ДЌ. 4)

VOJГЃK, BRATR, ДЊARODДљJ (kniha ДЌ. 5)

HRDINKA, ZRГЃDKYNДљ, DCERA (kniha ДЌ. 6)

VLГЃDCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha ДЌ. 7)

VГЌTДљZ, PORAЕЅENEC, SYN (kniha ДЌ. 8)



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ. 1)

POVSTГЃNГЌ STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ. 2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ. 3)

ZROZENГЌ UDATNOSTI (Kniha ДЌ. 4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ. 5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ. 6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ. 1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ. 2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ. 3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ. 4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ. 5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ. 6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ. 7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ. 8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ. 9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ. 10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ. 11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č. 12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ. 13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ. 14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ. 15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ. 17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ. 1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č. 2)

ARГ‰NA TЕ?I (Kniha ДЌ. 3)



VAMPIRE, FALLEN

PЕ?ED ГљSVITEM (Kniha ДЌ. 1)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ. 1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ. 2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ. 3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ. 4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ. 5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ. 6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ. 7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ. 8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ. 9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ. 10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ. 11)

POSEDLГЃ (Kniha ДЌ. 12)


VД›dД›li jste, Еѕe jsem napsala nД›kolik sГ©riГ­ knih? Pokud jste je vЕЎechny neДЌetli, kliknД›te na obrГЎzek nГ­Еѕe a stГЎhnД›te si jejich ГєvodnГ­ knihy!






(http://www.morganricebooks.com/read-now/)


Chcete knihy zdarma?



Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a zГ­skejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafickГЅ romГЎn a exkluzivnГ­ dГЎrky! Pro registraci navЕЎtivte: www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com)



Copyright В© 2018 Morgan Rice. VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi. Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit. Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.


OBSAH

KAPITOLA PRVNГЌ (#u9bf638a8-cf9f-53e4-a24f-fea10d37d78a)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u421474de-e903-59e5-bd4b-751a96e1b04c)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#ud1e882fd-4768-5255-b975-52130f1d3576)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#uc2f68693-d3f1-5705-ae0d-15c1f0d4f32a)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#uc20f6f83-db14-5627-8511-3455dc7ce4c2)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#uda8464fc-b173-5b50-ac1e-1826e6c68c78)

KAPITOLA SEDMГЃ (#ub86422d4-2514-52a8-a388-c39fa901344e)

KAPITOLA OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)




KAPITOLA PRVNГЌ


Sophia zГ­rala na mladГ©ho muЕѕe, kterГЅ stГЎl pЕ™Г­mo pЕ™ed nГ­. I kdyЕѕ vД›dД›la, Еѕe by ji mД›ly napadat tisГ­ce otГЎzek, neznamenalo to, Еѕe by pochybovala o tom, kdo ten mladГ­k je. Dotek jeho mysli byl aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ blГ­zkГЅ tomu, jak ho cГ­tila s Kate. I jeho rysy byly ve sluneДЌnГ­m svД›tle aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ podobnГ©.

Byl to její bratr. Nemohl to být nikdo jiný. V tom všem byl ale jeden problém…

„Jak?“ zeptala se Sophia. „Jak je moЕѕnГ©, Еѕe jsi mЕЇj bratr. Nepamatuji… nepamatuji si, Еѕe bych mД›la bratra. Ani nevГ­m, jak se jmenujeЕЎ.“

„Jmenuji se Lucas,“ odpovД›dД›l. Pomalu sestoupil na molo, na kterГ©m stГЎla Sophia s Janem. Pohyboval se plavnГЅmi pohyby taneДЌnГ­ka. Jako by se vznГЎЕЎel ve vzduchu, a neЕЎel po hrubГЅch prknech, jako vЕЎichni ostatnГ­. „A ty se jmenujeЕЎ Sophia.“

Sophia pЕ™ikГЅvla. Pak ho objala. PЕ™iЕЎlo jГ­ to naprosto pЕ™irozenГ©, naprosto samozЕ™ejmГ©. Objala ho pevnД›, jako kdyby se bГЎla, Еѕe kdyЕѕ ho pustГ­, rozfoukГЎ ho vГ­tr. MladГ­k se jГ­ musel vyprostit z obД›tГ­, aby se mohl nadechnout.

„TvГ© i Katino jmГ©no jsem se dozvД›dД›l teprve nedГЎvno,“ Е™ekl. Sophii pЕ™ekvapilo, kdyЕѕ si vЕЎimla Sienne, jak se mu otГ­rГЎ o nohy. Teprve po chvГ­li se lesnГ­ koДЌka vrГЎtila k nГ­. „Moji uДЌitelГ© mi je prozradili, kdyЕѕ jsem dospД›l. KdyЕѕ jsem dostal vaЕЎi zprГЎvu, vyrazil jsem hned, jak to bylo moЕѕnГ©. PЕ™ГЎtelГ© v HedvГЎbnГЅch krajГ­ch mi pЕЇjДЌili loДЏ.“

ZdГЎlo se, Еѕe mГЎ jejГ­ bratr mocnГ© pЕ™ГЎtele. PЕ™esto to nebyla odpovД›ДЏ na nejzГЎsadnД›jЕЎГ­ otГЎzku.

„Jak je moЕѕnГ©, Еѕe mГЎm bratra?“ zeptala se. „Nepamatuji si na tebe. NevidД›la jsem tД› na ЕѕГЎdnГ©m obraze v Monthys.“

„Já… oni… ukryli mД›,“ pronesl Lucas. „NaЕЎi rodiДЌe vД›dД›li, Еѕe je mГ­r s krГЎlovnou velice kЕ™ehkГЅ a Еѕe by krГЎlovna nesnesla, kdyby mД›li syna. RozЕЎГ­Е™ili povД›st, Еѕe jsem zemЕ™el.“

Sophia se lehce zachvД›la. UcГ­tila Janovu ruku na paЕѕi. BratrancЕЇv dotek ji trochu uklidnil.

„Jsi v poЕ™ГЎdku?“ zeptal se. „DГ­tě…“

Ty jsi tД›hotnГЎ? Sophia mД›la znovu ГєplnД› jinГЅ pocit neЕѕ s kГЅmkoli, kdo mД›l jejГ­ nadГЎnГ­. PЕ™esto to byl povД›domГЅ pocit. PЕ™Г­jemnГЅ pocit. Jako pocit domova.

Jsem, pomyslela si Sophia s ГєsmД›vem. „Ale mД›li bychom mluvit normГЎlnД›.“

Nebyla si jistГЎ, jestli Jan vГ­, Еѕe mГЎ jejГ­ bratr stejnou moc, jako ona, tak se postarala, aby to zjistil. PЕ™ipadalo jГ­ sprГЎvnГ© ho varovat a dГЎt mu tak moЕѕnost chrГЎnit si myЕЎlenky.

„A urДЌitД› bychom se toho mД›li dozvД›dД›t vГ­c,“ pronesl Jan. V hlase mu zaznГ­vala podezЕ™Г­vavost, kterou Sophia necГ­tila. MoЕѕnГЎ to bylo kvЕЇli myЕЎlenkovГ©mu spojenГ­. „Jak mЕЇЕѕeme vД›dД›t, Еѕe jsi ten, za koho se vydГЎvГЎЕЎ?“

„Ty jsi Jan Skyddar, syn Larse Skyddara?“ zeptal se Lucas. „Moji uДЌitelГ© mi o tobД› Е™ekli ГєplnД› vЕЎechno. I kdyЕѕ mД› varovali, Еѕe tД› nemГЎm kontaktovat, dokud nebudu pЕ™ipraven. Tvrdili, Еѕe je to nebezpeДЌnГ©. ЕЅe mД› nepЕ™ijmeЕЎ. MoЕѕnГЎ mД›li pravdu.“

„Je to mЕЇj bratr, Jane,“ pronesla Sophia. Vzala Lucase za ruku. „CГ­tГ­m jeho moc a… no vЕѕdyЕҐ se na nД›j podГ­vej.“

„Nikde o nД›m nenГ­ ani zmГ­nka,“ nedal se Jan. „Oli by se zmГ­nil, kdyby mД›li DansovГ© syna. O tobД› a Kate toho namluvil spoustu.“

„Aby bylo moЕѕnГ© mД› ukrГЅt, bylo nutnГ© zametat stopy,“ Е™ekl Lucas. „PЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe ostatnГ­m tvrdili, Еѕe jsem zemЕ™el jeЕЎtД› jako nemluvnД›. NedivГ­m se, Еѕe mi nevД›Е™Г­ЕЎ.“

Sophia se Janovi trochu divila, i kdyЕѕ to dokГЎzala pochopit. ChtД›la, aby bylo vЕЎe v poЕ™ГЎdku. ChtД›la, aby jejГ­ho bratra vЕЎichni pЕ™ijali.

„Zavedeme ho do hradu,“ pronesla Sophia. „Pokud o nД›m nД›kdo nД›co vГ­, bude to strГЅc.“

ZdГЎlo se, Еѕe s tГ­m Jan souhlasГ­, a tak vyrazili skrz Ishjemme zpГЎtky do hradu. ProchГЎzeli mezi dЕ™evД›nГЅmi domy a stromy, kterГ© rostly mezi nimi. Sophii pЕ™ipadala Lucasova pЕ™Г­tomnost sprГЎvnГЎ, jako kdyby se do jejГ­ho Еѕivota vrГЎtil nД›kdo, o kom ani nevД›dД›la, Еѕe jГ­ chybГ­.

„Kolik ti je let?“ zeptala se Sophia.

„Е estnГЎct,“ odpovД›dД›l. To znamenalo, Еѕe byl mladЕЎГ­ neЕѕ ona, ale starЕЎГ­ neЕѕ Kate. Nebyl to nejstarЕЎГ­ potomek, ale nejstarЕЎГ­ syn ano. Sophia chГЎpala, jak nebezpeДЌnГ© to mohlo pЕ™ipadat krГЎlovnД› vdovД›. PЕ™esto je ale jeho odchod pЕ™ed problГ©my neochrГЎnil.

„A Еѕil jsi v HedvГЎbnГЅch krajГ­ch?“ zeptal se Jan. ZnД›l skoro jako kdyby poklГЎdal otГЎzku u vГЅslechu.

„Tam i na nД›kolika dalЕЎГ­ch mГ­stech na vnД›jЕЎГ­ch ostrovech,“ odpovД›dД›l Lucas. Poslal Sophii myЕЎlenku velkГ©ho, ale nГ­zkГ©ho domu. MГ­stnosti byly rozdД›lenГ© hedvГЎbnГЅmi zГЎvД›sy a ne stД›nami. „Myslel jsem, Еѕe je normГЎlnГ­ bГЅt vychovГЎvГЎn uДЌiteli. TakГ© jsi nД›jakГ© mД›la?“

„Ani ne.“ Sophia na okamЕѕik zavГЎhala a pak mu poslala myЕЎlenku na DЕЇm nechtД›nГЅch. VidД›la, jak Lucas, jejГ­ bratr, stiskl ДЌelisti.

„Zabiju je,“ slГ­bil a moЕѕnГЎ prГЎvД› jeho prohlГЎЕЎenГ­ pomohlo tomu, aby ho Jan pЕ™ijal, protoЕѕe ten jen souhlasnД› pЕ™ikГЅvl.

„Kate tД› pЕ™edbД›hla,“ podotkla Sophia. „Bude se ti lГ­bit.“

„Podle toho, co Е™Г­kГЎЕЎ, bych mД›l doufat, Еѕe se budu lГ­bit jГЎ jГ­,“ odpovД›dД›l.

O tom Sophia nijak nepochybovala. Lucas byl jejich bratr a Kate to bude cГ­tit stejnД› jasnД›, jako ona. Jak se zdГЎlo, budou si ti dva sedД›t. ZdГЎlo se, Еѕe budou mГ­t hodnД› spoleДЌnГ©ho a nebude mezi nimi tolik rozdГ­lЕЇ jako mezi Kate a SophiГ­.

„Pokud jsi vyrostla… tam,“ ozval se Lucas, „jak ses dostala sem, Sophie?“

„To je dlouhГЅ a komplikovanГЅ pЕ™Г­bД›h,“ ujistila ho Sophia.

JejГ­ bratr pokrДЌil rameny. „No, vypadГЎ to, Еѕe do hradu je jeЕЎtД› dlouhГЎ cesta a jГЎ bych se toho rГЎd dozvД›dД›l co nejvГ­c. MГЎm pocit, Еѕe jsem byl pryДЌ aЕѕ moc dlouho.“

Sophia se snažila a pěkně popořadě mu vše vyprávěla. Od útěku z Domu nechtěných, přes průnik do paláce, lásku Sebastianovi i to, jak musela odejít. Jak ji znovu zajali…

„ZdГЎ se, Еѕe jsi toho hodnД› zaЕѕila,“ pronesl Lucas. „A to jsi mi jeЕЎtД› neЕ™ekla, jak to vЕЎechno vedlo k tomu, Еѕe jsi skonДЌila tady.“

„Byla tam jedna umД›lkynД› – Laurette van Klett.“

„Ta, kterГЎ tД› namalovala? VДЌetnД› toho tetovГЎnГ­?“ zeptal se Lucas. Z jeho tГіnu se zdГЎlo, Еѕe ji zaЕ™adil mezi ostatnГ­, kteЕ™Г­ Sophii tГЅrali. Tak to ale nebylo.

„Namalovala prostД› to, co vidД›la,“ prohlГЎsila Sophia. Byla jednГ­m z lidГ­, vЕЇДЌi nimЕѕ Sophia necГ­tila ЕѕГЎdnou zlost. „A vЕЎimla si podoby mГ©ho portrГ©tu a portrГ©tu mojГ­ matky. Bez nГ­ bych ani nevД›dД›la, co mГЎm hledat.“

„Pak jГ­ dluЕѕГ­me nГЎЕЎ vdД›k,“ pronesl Jan. „A co ty, Lucasi? ZmГ­nil ses o svГЅch uДЌitelГ­ch. Copak tД› uДЌili? ДЊГ­m ses podle nich mД›l stГЎt?“

Sophia mД›la znovu pocit, jako by se ji jejГ­ bratranec snaЕѕil pЕ™ed bratrem chrГЎnit.

„UДЌili mД› jazyky a politiku, boj a takГ© zГЎklady toho, jak vyuЕѕГ­vat nadГЎnГ­, kterГ© mГЎme,“ odpovД›dД›l Lucas.

„UДЌili tД›, co dД›lat, kdybys mД›l nastoupit na trЕЇn?“ zeptal se Jan.

Sophia teДЏ chГЎpala ДЌГЎst jeho obav. Myslel si, Еѕe Lucas pЕ™iЕЎel, aby ji pЕ™edbД›hl. Kdyby mД›la bГЅt upЕ™Г­mnГЎ, Е™ekla by, Еѕe si jejГ­ bratranec dД›lГЎ vД›tЕЎГ­ starosti neЕѕ ona sama. Ona totiЕѕ nijak netouЕѕila po tom, aby usedla na trЕЇn po krГЎlovnД› vdovД›.

„MyslГ­ЕЎ si, Еѕe jsem pЕ™iЕЎel, abych si zabral trЕЇn pro sebe?“ zeptal se Lucas a zavrtД›l hlavou. „Dle svГ©ho nejlepЕЎГ­ho vД›domГ­ a svД›domГ­ mД› nauДЌili, jak se chovat jako ЕЎlechtic. TakГ© mД› uДЌili, Еѕe nic nenГ­ dЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ neЕѕ rodina. Nic. Proto jsem pЕ™iЕЎel.“

Sophia, na rozdíl od Jana, cítila, že mluví upřímně. Stačilo jí to – víc než dost. Pomáhalo jí to, aby se cítila… bezpečně. Ona a Kate na sebe vzájemně spoléhaly tak dlouho. A teď měly spoustu dalších příbuzných, strýce… a bratra. Sophia ani nedokázala popsat, jak moc se její svět rozrostl.

Jedinou vД›cГ­, kterГЎ to jeЕЎtД› mohla vylepЕЎit, by bylo, kdyby dorazil Sebastian. Jeho nepЕ™Г­tomnost byla jako dГ­ra, kterou nejde zaplnit.

„TakЕѕe,“ pronesl Lucas. „Otec tvГ©ho dГ­tД›te je synem Еѕeny, kterГЎ naЕ™Г­dila smrt naЕЎich rodiДЌЕЇ?“

„MyslГ­ЕЎ si, Еѕe je to kvЕЇli tomu moc komplikovanГ©?“ zeptala se Sophia.

Lucas napЕЇl pokrДЌil rameny. „KomplikovanГ© to je. Moc komplikovanГ©? To zГЎleЕѕГ­ na tobД›. ProДЌ tu nenГ­?“

„To nevГ­m,“ pЕ™iznala Sophia. „PЕ™ГЎla bych si, aby tu byl.“

AlespoЕ€, Еѕe uЕѕ dorazili do hradu. ZamГ­Е™ili do hlavnГ­ho sГЎlu. ZprГЎva o LucasovД› pЕ™Г­chodu je musela pЕ™edbД›hnout, protoЕѕe jejich ЕЎirokГ© pЕ™Г­buzenstvo uЕѕ bylo pЕ™ed sГЎlem a ДЌekalo na nД›. Dokonce i Rika s obvazem pЕ™ekrГЅvajГ­cГ­m zranД›nГ­ v jejГ­ tvГЎЕ™i, kterГ© utrЕѕila, kdyЕѕ brГЎnila Sophii. PrГЎvД› k nГ­ Sophia zamГ­Е™ila nejdЕ™Г­v. Vzala jejГ­ dlanД› do svГЅch.

„Jsi v poЕ™ГЎdku?“ zeptala se.

„A ty?“ odpovД›dД›la Rika otГЎzkou. „A co dГ­tД›?“

„VЕЎechno je dobrГ©,“ ujistila ji Sophia. RozhlГ©dla se. „Je tu Kate?“

Ulf zavrtД›l hlavou. „Friga ani jГЎ jsme ji dnes nevidД›li.“

Hans si odkaЕЎlal. „NemЕЇЕѕeme ДЌekat. MusГ­me jГ­t dГЎl. Otec ДЌekГЎ.“

ZnД›l skuteДЌnД› vГЎЕѕnД›. V tu chvГ­li si Sophia vzpomnД›la, jak se ostatnГ­ tvГЎЕ™ili, kdyЕѕ se tu objevila ona a Kate. V Ishjemme si museli dГЎvat pozor na to, kdo pЕ™iЕЎel a tvrdil, Еѕe patЕ™Г­ do rodiny. Sophia si teДЏ pЕ™ipadala tГ©mД›Е™ stejnД› nervГіznГ­ jako tenkrГЎt, kdyЕѕ pЕ™iЕЎla poprvГ© a chystala se oznГЎmit svЕЇj pЕЇvod.

Lars Skyddar stГЎl pЕ™ed trЕЇnem a ДЌekal je s vГЎЕѕnГЅm vГЅrazem ve tvГЎЕ™i. Jako kdyby mД›l pЕ™ijmout vyslance z dalekГ© zemД›. Sophia svГ­rala bratrovu ruku a pomalu se k nД›mu blГ­Еѕila. JejГ­ho strГЅce to ponД›kud pЕ™ekvapilo.

„StrГЅДЌku,“ pronesla, „tohle je Lucas. To on dorazil z HedvГЎbnГЅch krajЕЇ. Je to mЕЇj bratr.“

„Е?Г­kal jsem jГ­, Еѕe to nenГ­ moЕѕnГ©,“ pronesl Jan. „ЕЅe—“

Lars Skyddar ale zvedl ruku. „Byl tu jeden chlapec. Myslel jsem… Е™ekli mi… dokonce i mnД› tvrdili, Еѕe zemЕ™el.“

Lucas udД›lal krok kupЕ™edu. „NezemЕ™el jsem. SkrГЅval jsem se.“

„V HedvГЎbnГЅch krajГ­ch?“

„U sprГЎvce Ko,“ odpovД›dД›l Lucas.

ZdГЎlo se, jako by vyslovenГ­ toho jmГ©na Sophiinu strГЅci staДЌilo. VykroДЌil a objal Lucase stejnД› pevnД› a pЕ™ГЎtelsky, jako to udД›lala Sophia, kdyЕѕ ho poznala.

„Myslel jsem, Еѕe nГЎvrat mГЅch neteЕ™Г­ bude tГ­m nejlepЕЎГ­m, co se mi kdy stane,“ Е™ekl. „NetuЕЎil jsem, Еѕe to jeЕЎtД› vylepЕЎГ­ nГЎvrat synovce. Tohle musГ­me oslavit!“

ZdГЎlo se naprosto jasnГ©, Еѕe bude hostina. StejnД› tak jasnГ© bylo, Еѕe nenГ­ dost ДЌasu na jejГ­ pЕ™Г­pravu. PrГЎvД› proto se kolem okamЕѕitД› zaДЌali hemЕѕit slouЕѕГ­cГ­ a horeДЌnatД› zaДЌali s pЕ™Г­pravami. ZdГЎlo se, Еѕe Lucas se SophiГ­ jsou jedinГЅmi pevnГЅmi body ve zmatku kolem. Dokonce i jejich pЕ™Г­buznГ­ se totiЕѕ vrhli do pЕ™Г­prav.

To je tu poЕ™ГЎd takovГЅ zmatek? zeptal se Lucas, kdyЕѕ kolem nich probД›hl pЕЇltucet slouЕѕГ­cГ­ch s velkГЅmi tГЎcy.

MyslГ­m, Еѕe jen, kdyЕѕ dorazГ­ novГЅ ДЌlen rodiny, odpovД›dД›la Sophia. StГЎla a pЕ™emГЅЕЎlela, jestli se mГЎ zeptat na otГЎzku, kterГЎ jГ­ vrtala hlavou.

„AЕҐ jde o cokoli, ptej se,“ vyzval ji Lucas. „VГ­m, Еѕe toho musГ­ bГЅt hodnД›, co chceЕЎ vД›dД›t.“

„Е?Г­kal jsi, Еѕe tД› vychovali uДЌitelГ©,“ pronesla Sophia. „ZnamenГЎ to… jsou mГ­, naЕЎi, rodiДЌe… oni nejsou v HedvГЎbnГЅch krajГ­ch?“

Lucas zavrtД›l hlavou. „Nebo alespoЕ€ ne tam, kde bych je mohl najГ­t. A to jsem je hledal uЕѕ nД›jakou dobu.“

„Taky jsi je hledal? Tvoji uДЌitelГ© ti neЕ™ekli, kde jsou?“ zeptala se Sophia. Povzdechla si. „OmlouvГЎm se. ZnГ­m teДЏ, jako bych nemД›la radost, Еѕe mГЎm bratra. Ale mГЎm radost. Jsem rГЎda, Еѕe tu jsi.“

„Bylo by ale lepЕЎГ­, kdybychom byli vЕЎichni, Еѕe?“ hГЎdal Lucas. „ChГЎpu tД›, Sophie. MГЎm teДЏ dvД› sestry, bratrance a sestЕ™enice… ale pЕ™esto bych chtД›l mГ­t i rodiДЌe.“

„NemyslГ­m, Еѕe to je nД›co ЕЎpatnГ©ho,“ usmГЎla se Sophia.

„MoЕѕnГЎ je a moЕѕnГЎ nenГ­. SprГЎvce Ko tvrdГ­, Еѕe vД›ci jsou takovГ©, jakГ© jsou. A z touhy po nД›ДЌem jinГ©m pramenГ­ bolest. Abych pravdu Е™ekl, vД›tЕЎinou takhle mluvil, zatГ­mco popГ­jel vГ­no a nechГЎval se masГ­rovat vonnГЅmi oleji.“

„VГ­ЕЎ alespoЕ€ nД›co o tom, kde by naЕЎi rodiДЌe mohli bГЅt?“ zeptala se Sophia.

Lucas pЕ™ikГЅvl. „NevГ­m, kam odeЕЎli,“ Е™ekl, „ale vГ­m, jak je najГ­t.“




KAPITOLA DRUHГЃ


Kate otevЕ™ela oДЌi ve chvГ­li, kdy svД›tlo kolem nГ­ zaДЌalo matnД›t. SnaЕѕila se vzpomenout si, kde je a co se stalo. Pamatovala si, Еѕe se snaЕѕila probojovat k SiobhaninД› fontГЎnД›. Vrazila meДЌ do zГЎЕ™Г­cГ­ koule, kterГЎ ji vГЎzala jako ДЌarodД›jДЌinu uДЌednici. Tohle pouto zniДЌila. ZvГ­tД›zila.

ZdГЎlo se, Еѕe teДЏ je nД›kde na volnГ©m prostranstvГ­. Haxin pЕ™Г­bytek ani jeskynД›, kterГ© ukrГЅval, nebyly nikde v dohledu. OkolГ­ nevypadalo jako Ishjemme, nebo si ho alespoЕ€ Kate nevybavovala. PЕ™esto by se louky a obДЌasnГ© stromovГ© hГЎjky mohly nachГЎzet nД›kde v jeho okolГ­. Nebo v to Kate alespoЕ€ doufala. Pokud by to tak nebylo, znamenalo by to, Еѕe ji magie pЕ™enesla nД›kam, kde Kate v ЕѕivotД› nebyla.

I pЕ™es obavy, kterГ© v nГ­ vzbuzovala pЕ™edstava pobytu na neznГЎmГ©m mГ­stД›, se Kate poprvГ© po dlouhГ© dobД› cГ­tila skuteДЌnД› volnГЎ. DokГЎzala to. Probojovala se pЕ™es pЕ™ekГЎЕѕky, kterГ© jГ­ do cesty kladla Siobhan i jejГ­ vlastnГ­ mysl a osvobodila se z ДЌarodД›jДЌiny moci. Vedle toho se nutnost najГ­t cestu zpГЎtky do ishjemmskГ©ho hradu jevila jako drobnost.

Kate si nГЎhodnД› zvolila smД›r a odhodlanД› vyrazila.

ZatГ­mco ЕЎla, pЕ™emГЅЕЎlela, co bude dД›lat s novД› nabytou svobodou. SamozЕ™ejmД›, Еѕe bude chrГЎnit Sophii. Nad tГ­m ani nemusela pЕ™emГЅЕЎlet. PomЕЇЕѕe jГ­ s pГ©ДЌГ­ o dГ­tД›, aЕҐ uЕѕ to bude holДЌiДЌka nebo chlapec. MoЕѕnГЎ, Еѕe poЕЎle zprГЎvu Willovi a pozve ho k sobД›, i kdyЕѕ vzhledem k nadchГЎzejГ­cГ­ vГЎlce to asi nebude snadnГ©. RozhodnД› najde svГ© rodiДЌe. Ano, to byl dobrГЅ nГЎpad. Sophia nebude vzhledem ke svГ©mu tД›hotenstvГ­ moct cestovat po svД›tД›, takЕѕe se o to bude muset postarat Kate.

„NejdЕ™Г­v musГ­m zjistit, kde jsem,“ pЕ™ipomnД›la si. RozhlГ©dla se, ale stГЎle nikde nevidД›la nic povД›domГ©ho. VЕЎimla si ale Еѕeny, kterГЎ nedaleko pracovala na poli. OpГ­rala se o hrГЎbД› a vyhrabГЎvala plevel. MoЕѕnГЎ, Еѕe by jГ­ mohla pomoct.

„ZdravГ­m!“ vykЕ™ikla Kate.

ЕЅena vzhlГ©dla. Byla starГЎ, tvГЎЕ™ jГ­ lemovaly vrГЎsky zpЕЇsobenГ© mnoЕѕstvГ­m proЕѕitГЅch Гєtrap. OzbrojenГЎ Kate jГ­ nejspГ­ЕЎ musela pЕ™ipadat jako zlodД›jka nebo lupiДЌka. I tak se ale usmГЎla. LidГ© v Ishjemme byli pЕ™ГЎtelЕЎtГ­.

„Taky tД› zdravГ­m,“ pronesla Еѕena. „ProzradГ­ЕЎ mi svГ© jmГ©no?“

„Jmenuji se Kate.“ A protoЕѕe mД›la pocit, Еѕe to nestaДЌГ­, protoЕѕe teДЏ to o sobД› mohla Е™Г­kat, dodala: „Kate Danse, dcera Alfreda a Kristiny Danse.“

„DobrГ© jmГ©no,“ pokГЅvala Еѕena hlavou. „Co tД› sem pЕ™ivГЎdГ­?“

„Já… nevГ­m,“ pЕ™iznala Kate. „Tak trochu jsem se ztratila. Doufala jsem, Еѕe mД› nasmД›rujeЕЎ.“

„SamozЕ™ejmД›,“ prohlГЎsila Еѕena. „Je mi ctГ­, Еѕe jsi svД›Е™ila svЕЇj osud do mГЅch rukou. To pЕ™ece dД›lГЎЕЎ, nebo ne?“

To znД›lo ponД›kud zvlГЎЕЎtnД›, ale Kate nevД›dД›la, kde teДЏ je. MoЕѕnГЎ, Еѕe tu lidГ© mluvili takhle divnД›.

„Ano, asi ano,“ Е™ekla. „SnaЕѕГ­m se najГ­t cestu zpД›t do Ishjemme.“

„SamozЕ™ejmД›,“ zopakovala Еѕena. „JГЎ znГЎm cestu kamkoli. PЕ™esto si myslГ­m, Еѕe kaЕѕdГЎ sluЕѕba si zaslouЕѕГ­ protisluЕѕbu.“ PotД›Еѕkala hrГЎbД›. „Pomalu mД› opouЕЎtД›jГ­ sГ­ly. VД›nujeЕЎ mi svoji sГ­lu, Kate?“

Pokud by ji to dostalo zpГЎtky do Ishjemme, prohrabala by Kate tЕ™eba tucet polГ­. Nemohlo to bГЅt o nic horЕЎГ­ neЕѕ Гєkoly, kterГ© dostГЎvala v DomД› nechtД›nГЅch, ani tД›ЕѕЕЎГ­ neЕѕ prГЎce v ThomasovД› kovГЎrnД›.

„Ano,“ souhlasila Kate a natГЎhla se po hrГЎbГ­ch.

ЕЅena se zachechtala, o krok ustoupila a stГЎhla ze sebe plГЎЕЎЕҐ. Jak z nГ­ plГЎЕЎЕҐ sklouzГЎval, Еѕena jako by se mД›nila. NГЎhle pЕ™ed Kate stГЎla Siobhan. I okolГ­ se zmД›nilo a Kate nГЎhle aЕѕ moc dobЕ™e chГЎpala, kde je.

StГЎle jeЕЎtД› byla ve snu, rituГЎl stГЎle probГ­hal.

Kate se vrhla kupЕ™edu. VД›dД›la, Еѕe jejГ­ jedinГЎ ЕЎance spoДЌГ­vГЎ v tom, Еѕe Siobhan okamЕѕitД› zabije. ДЊarodД›jnice ale byla rychlejЕЎГ­. ZavГ­Е™ila plГЎЕЎtД›m, kterГЅ se nД›jakГЅm zpЕЇsobem zmД›nil v bublinu energie, kterГЎ Kate zadrЕѕela jako nД›jakГЎ prЕЇhlednГЎ cela.

„Tohle nemЕЇЕѕeЕЎ,“ vykЕ™ikla Kate. „UЕѕ nade mnou nemГЎЕЎ moc!“

„NemД›la jsem,“ pronesla Siobhan. „Ale svД›Е™ila jsi mi svЕЇj osud, svГ© jmГ©no a svoji sГ­lu. Tady, na tomto mГ­stД›, mГЎ vЕЎechno svЕЇj vГЅznam.“

Kate udeЕ™ila pД›stГ­ do bubliny, ale ta jejГ­ nГЎpor vydrЕѕela.

„Na tvГ©m mГ­stД› bych tu bublinu neniДЌila, moje drahГЎ Kate,“ usmГЎla se Siobhan. „Jsi daleko od stЕ™Г­brnГ© stezky.“

„NemЕЇЕѕeЕЎ mД› nutit, abych se znovu stala tvojГ­ uДЌednicГ­,“ oboЕ™ila se na ni Kate. „NemЕЇЕѕeЕЎ mД› nutit, abych za tebe zabГ­jela.“

„Ach, to uЕѕ je dГЎvno minulostГ­,“ Е™ekla Siobhan. „Kdybych vД›dД›la, Еѕe mi zpЕЇsobГ­ЕЎ takovГ© problГ©my, nikdy bych z tebe svoji uДЌednici neudД›lala. NД›kterГ© vД›ci ale nedokГЎЕѕu pЕ™edpovД›dД›t ani jГЎ.“

„KdyЕѕ jsem tak problГ©movГЎ, proДЌ mД› nenechГЎЕЎ jГ­t?“ zkusila to Kate. UЕѕ kdyЕѕ to doЕ™ekla, bylo jГ­ jasnГ©, Еѕe si tГ­m nijak nepomЕЇЕѕe. DrzostГ­ si mohla jedinД› pЕ™itГ­Еѕit.

„Nechat tД› jГ­t?“ zeptala se Siobhan. „UvД›domujeЕЎ si, co jsi provedla, kdyЕѕ jsi vrazila meДЌ s mГЅmi vlastnГ­mi runami do mojГ­ fontГЎny? KdyЕѕ jsi pЕ™eruЕЎila naЕЎe pouto, aniЕѕ by ses starala o nГЎsledky?“

„Nedala jsi mi na vybranou,“ hГЎjila se Kate. „Ty—“

„Ty jsi zniДЌila zГЎklad mojГ­ moci,“ pЕ™eruЕЎila ji Siobhan. „Jen tak jsi jГ­ zniДЌila obrovskou ДЌГЎst. Skoro jsem ani nemД›la sГ­lu pЕ™eЕѕГ­t. Ale naЕЎtД›stГ­ toho vГ­m dost. MГЎm svГ© zpЕЇsoby, jak pЕ™eЕѕГ­t.“

Pokynula a scenГ©rie kolem bubliny se zatЕ™epotala. TeДЏ Kate vidД›la vnitЕ™nГ­ prostor Haxiny chalupy, posetГЅ rytinami run a postav. RunovГЎ ДЌarodД›jnice sedД›la na Еѕidli a pozorovala Katino nehybnГ© tД›lo. OДЌividnД› ho vytГЎhla nebo vynesla z hlubin jeskynД›.

„Moje fontГЎna mД› udrЕѕovala naЕѕivu,“ pronesla Siobhan. „TeДЏ potЕ™ebuji nД›co, do ДЌeho bych mohla vstoupit. A zdГЎ se, Еѕe tu je jedna prГЎzdnГЎ nГЎdoba.“

„Ne!“ vykЕ™ikla Kate a znovu udeЕ™ila do bubliny.

„Ach, neboj se,“ uklidЕ€ovala ji Siobhan. „Nebudu tam dlouho. Asi jen tak dlouho, neЕѕ zabiju tvoji sestru.“

Kate pЕ™i tД›ch slovech ztuhla krev v ЕѕilГЎch. „ProДЌ? ProДЌ chceЕЎ, aby Sophia zemЕ™ela? To mi tak moc chceЕЎ ublГ­Еѕit? Zabij radД›ji mД›. ProsГ­m.“

Siobhan se na ni pozornД› zadГ­vala. „Ty bys za sestru opravdu poloЕѕila Еѕivot, Еѕe ano? ZabГ­jela bys kvЕЇli nГ­. ZemЕ™ela bys pro ni. Ale teДЏ nic z toho nestaДЌГ­.“

„ProsГ­m, Siobhan, na kolenou tД› prosГ­m!“ vykЕ™ikla Kate.

„Pokud jsi tohle nechtД›la, mД›la jsi dД›lat, co jsem ti Е™ekla,“ nedala se Siobhan. „S tvojГ­ pomocГ­ jsem mohla zmД›nit osud tak, aby byl mЕЇj domov uЕѕ navЕѕdy v bezpeДЌГ­. MД›la bych moc. TeДЏ jsi mД› o tuhle moЕѕnost pЕ™ipravila a jГЎ potЕ™ebuji ЕѕГ­t.“

Kate pЕ™esto nechГЎpala, proДЌ by mД›la Sophia zemЕ™Г­t.

„Pak Еѕij v mГ©m tД›le,“ Е™ekla. „Ale neubliЕѕuj Sophii. K tomu nemГЎЕЎ dЕЇvod.“

„MГЎm spoustu dЕЇvodЕЇ,“ pronesla Siobhan. „MyslГ­ЕЎ si, Еѕe pЕ™evlek za mladЕЎГ­ sestru vlГЎdkynД› mi staДЌГ­? MyslГ­ЕЎ si, Еѕe zemЕ™Г­t za jedinГЅ lidskГЅ Еѕivot staДЌГ­? Tvoje sestra ДЌekГЎ dГ­tД›. DГ­tД›, kterГ© bude vlГЎdnout. JeЕЎtД› jako nenarozenou vД›c ho zformuji podle sebe. Zabiju ji a dГ­tД› z nГ­ vyrvu. ZmocnГ­m se ho a vyrostu s nГ­m. Stanu se tГ­m, ДЌГ­m se potЕ™ebuju stГЎt.“

„Ne!“ vykЕ™ikla Kate, kdyЕѕ si uvД›domila, co to znamenГЎ. „Ne.“

Siobhan se zasmГЎla krutГЅm smГ­chem. „TvГ© tД›lo zabГ­jГ­ ve chvГ­li, kdy jГЎ zabiju Sophii,“ pronesla. „A ty zЕЇstaneЕЎ tady, zachycenГЎ mezi svД›ty. DoufГЎm, Еѕe si uЕѕГ­vГЎЕЎ, Еѕe uЕѕ mi nemusГ­ЕЎ slouЕѕit, uДЌednice.“

ZaДЌala nД›co mumlat a zdГЎlo se, jako by se rozplГЅvala. Obraz Haxiny chalupy ale zЕЇstГЎval stГЎle zЕ™etelnГЅ. KdyЕѕ si Kate vЕЎimla, jak se jejГ­ tД›lo nadechuje, rozkЕ™iДЌela se.

„Haxo, ne, to nejsem jГЎ!“ kЕ™iДЌela. SnaЕѕila se stejnГ© sdД›lenГ­ vyslat i pomocГ­ myЕЎlenky, ale nic se nestalo.

Na druhГ© stranД› energetickГ© bubliny se toho dД›lo hodnД›. Siobhan lapala po dechu, otevЕ™ela oДЌi a posadila Katino tД›lo.

„Pomalu, Kate,“ uklidЕ€ovala ji Haxa, aniЕѕ by vstala. „HodnД› jsi toho proЕѕila.“

Kate sledovala vlastnГ­ tД›lo, jak se nejistД› protahuje. Jako by si jeho obyvatel chtД›l pЕ™ipomenout, kde mГЎ vЕЎechny konДЌetiny. Haxe se muselo zdГЎt, Еѕe je stГЎle dezorientovanГЎ z toho, co mД›la za sebou. Kate ale vД›dД›la, Еѕe si Siobhan zvykГЎ na novГ© tД›lo a zkouЕЎГ­, co umГ­ a neumГ­.

Nakonec rozechvД›le vstala. PrvnГ­ krok byl vratkГЅ, ale v druhГ©m uЕѕ bylo znГЎt sebevД›domГ­. Tasila Katin meДЌ a nД›kolikrГЎt jГ­m ЕЎvihla vzduchem, jako kdyby zkouЕЎela jeho vyvГЎЕѕenГ­. Haxa se zatvГЎЕ™ila ponД›kud vydД›ЕЎenД›, ale ani se nehnula. NejspГ­ЕЎ si myslela, Еѕe prГЎvД› tak by si Kate ovД›Е™ovala koordinaci pohybЕЇ.

„VГ­ЕЎ, kde jsi?“ zeptala se Haxa.

Siobhan se na ni zadГ­vala KatinГЅma oДЌima. „Ano, vГ­m.“

„A vГ­ЕЎ, kdo jsem jГЎ?“

„Jsi ta, kterГЎ si Е™Г­kГЎ Haxa a snaЕѕГ­ se skrГЅt svГ© pravГ© jmГ©no. StarГЎЕЎ se o runy. Nic jsem proti tobД› nemД›la aЕѕ do doby, kdy ses rozhodla pomoct mГ© uДЌednici.“

Kate ze svГ©ho mГ­sta sledovala, jak se v HaxinД› obliДЌeji objevila ДЌistГЎ hrЕЇza.

„Ty nejsi Kate.“

„Ne,“ pronesla Siobhan. „Nejsem.“

Pohnula se tak rychle a prudce, jak jГ­ jen Katino tД›lo dovolilo. Rychle bodla lehkГЅm meДЌem, takЕѕe se zdГЎlo, jako by Haxu do hrudi zasГЎhl blesk. Hrot meДЌe vyjel Haxe ze zad.

„JmГ©na majГ­ jednu potГ­Еѕ,“ prohlГЎsila Siobhan. „DajГ­ se pouЕѕГ­t jen, kdyЕѕ mГЎЕЎ hlas, kterГЅm bys je Е™ekla. NemД›la ses mi stavД›t do cesty, runovГЎ ДЌarodД›jnice.“

Nechala Haxu padnout k zemi a pak vzhlГ©dla, jako by vД›dД›la, odkud je Kate sleduje.

„ZemЕ™ela kvЕЇli tobД›. Sophia zemЕ™e kvЕЇli tobД›. JejГ­ dГ­tД› a tohle krГЎlovstvГ­ budou mГ©. Jen kvЕЇli tobД›. Chci, abys nad tГ­m pЕ™emГЅЕЎlela, Kate. PЕ™emГЅЕЎlej nad tГ­m, aЕѕ bublina splaskne a pЕ™ijdou si pro tebe tvГ© dД›sy.“

MГЎvla rukou a obraz vybledl. Kate se vrhla proti bublinД›. ChtД›la se dostat ven. ChtД›la najГ­t zpЕЇsob, jak Siobhan zastavit.

KdyЕѕ se svД›t kolem zmД›nil v ЕЎeДЏ, zarazila se. Siobhan uЕѕ se ji nesnaЕѕila oblouznit. OkolГ­ teДЏ bylo ЕЎedivГ©, pЕ™evalovaly se v nД›m chuchvalce mlhy a v dГЎlce se tЕ™pytil stЕ™Г­bЕ™itГЅ odlesk. Byl tak daleko, aЕѕ mД›la Kate pocit, Еѕe si ho moЕѕnГЎ jen pЕ™edstavuje.

Z mlhy se zaДЌaly vynoЕ™ovat postavy. Kate poznГЎvala tvГЎЕ™e lidГ­, kterГ© zabila: MaskovanГЅch sester, vojГЎkЕЇ, nД›kolika muЕѕЕЇ lorda Cranstona i muЕѕe PГЎna vran. VД›dД›la, Еѕe jde jen o jejich obrazy, a ne o skuteДЌnГ© duchy, ale to nijak nemГ­rnilo dД›s, kterГЅ se jГ­ zmocЕ€oval. RoztЕ™ГЎsly se jГ­ ruce a Kate mД›la pocit, Еѕe meДЌ, kterГЅ mГЎ u sebe, je vlastnД› k niДЌemu.

Objevila se Gertrude Illiard a v ruce svГ­rala polЕЎtГЎЕ™.

„JГЎ pЕЇjdu jako prvnГ­,“ kГЅvla na ni. „Budu tД› dusit tak, jako jsi dusila ty mД›, ale nezemЕ™eЕЎ. Tady ne. NezГЎleЕѕГ­ na tom, co ti provedeme, stejnД› nezemЕ™eЕЎ, i kdyЕѕ o to budeЕЎ ЕЎkemrat.“

Kate se rozhlГ©dla a vЕЎimla si, Еѕe kaЕѕdГЅ z nich nД›co nese. AЕҐ uЕѕ to byl nЕЇЕѕ nebo biДЌ, meДЌ nebo ЕЎkrtidlo. KaЕѕdГЅ z nich jako by touЕѕil jen po tom, aby jГ­ ublГ­Еѕil. Kate vД›dД›la, Еѕe jakmile budou moct, hned se na ni vrhnou.

Bublina kolem slГЎbla, byla stГЎle prЕЇsvitnД›jЕЎГ­. Kate sevЕ™ela meДЌ a v duchu se pЕ™ipravovala na to, co ji ДЌekalo.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Emeline nГЎsledovala Ashu, Vincenta a ostatnГ­ vЕ™esoviЕЎti za Pramenem. PevnД› svГ­rala Coru za pЕ™edloktГ­, aby se v mlze, kterГЎ z vЕ™esoviЕЎЕҐ stoupala, vzГЎjemnД› neztratily.

„DokГЎzaly jsme to,“ vydechla Emeline. „NaЕЎly jsme Kamenov.“

„To spГ­ЕЎ Kamenov naЕЎel nГЎs,“ podotkla Cora.

Na tom nД›co bylo, vzhledem k tomu, Еѕe je obyvatelГ© Kamenova zachrГЎnili pЕ™ed popravou. KdyЕѕ Emeline zavЕ™ela oДЌi, mД›la pocit, Еѕe stГЎle cГ­tГ­ oheЕ€ hranice, na kterГ© mД›la uhoЕ™et. Е tiplavГЅ dГЅm, kterГЅ se jГ­ dral do nosu. NelГ­bilo se jГ­ to ani trochu.

„A navГ­c,“ pokraДЌovala Cora, „myslГ­m, Еѕe abychom nД›co naЕЎly, musely bychom to nejdЕ™Г­v vidД›t.“

LГ­bГ­ se mi tvoje zvГ­Е™ГЎtko, ucГ­tila Emeline Ashinu myЕЎlenku. VЕѕdycky tolik mluvГ­?

ЕЅena, kterГЎ pЕЇsobila dojmem jednoho z kamenovskГЅch velitelЕЇ nezastavovala. JejГ­ dlouhГЅ kabГЎt klouzal po vЕ™esu, ЕЎirokГЅ klobouk ji chrГЎnil pЕ™ed padajГ­cГ­ vlhkostГ­.

Ona nenГ­ ЕѕГЎdnГ© zvГ­Е™ГЎtko, odpovД›dД›la Emeline. PЕЇvodnД› to chtД›la Е™Г­ct nahlas, aby ji Cora slyЕЎela. Pak si ale uvД›domila, Еѕe bude lepЕЎГ­, kdyЕѕ to neuslyЕЎГ­.

ProДЌ se jinak starat o nД›koho NormГЎlnГ­ho, kdyЕѕ ho nemГЎЕЎ jako domГЎcГ­ zvГ­Е™ГЎtko? zeptala se Asha.

„Ashy si nevЕЎГ­mej,“ pronesl Vincent nahlas. Byl vyЕЎЕЎГ­ neЕѕ ony dvД›, doslova se nad nimi tyДЌil. I pЕ™es svoji vГЅЕЎku a ohromnou ДЌepel, kterГЎ pЕ™ipomГ­nala spГ­ЕЎ Е™eznickГЅ sekГЎДЌek, byl pЕ™ГЎtelЕЎtД›jЕЎГ­ neЕѕ Asha. „Nechce se jГ­ vД›Е™it, Еѕe by nД›kdo bez naЕЎeho nadГЎnГ­ mohl zapadnout. NaЕЎtД›stГ­ nejsme vЕЎichni takovГ­. A co se tГЅkГЎ mlhy, chrГЎnГ­ nГЎs. Ten, kdo mГЎ vЕЇДЌi Kamenovu nepЕ™ГЎtelskГ© Гєmysly v nГ­ bloudГ­ a Kamenov nikdy nenajde. ZtratГ­ se.“

„A ty, kdo nГЎm chtД›jГ­ ublГ­Еѕit, mЕЇЕѕeme lovit,“ pronesla Asha, a ne zrovna pЕ™Г­jemnД› se usmГЎla. „UЕѕ tam ale budeme. Mlha se za chvГ­li zvedne.“

A skuteДЌnД›, po nД›kolika krocГ­ch jako by vstoupili na rozlehlГЅ ostrov obklopenГЅ mlhou. Ostrov byl rozhodnД› vД›tЕЎГ­ neЕѕ Ashton. RozhodnД› nebyl ale tak zastavД›nГЅ. ZdГЎlo se, Еѕe tady pЕ™evlГЎdГЎ normГЎlnГ­ krajina s poli, na kterГЅch lidГ© pД›stovali zeleninu. O nД›co dГЎl byl asi po ramena vysokГЅ kГЎmen usazenГЅ pЕ™ed pЕ™Г­kopem. Na Emeline nepЕЇsobil jako orientaДЌnГ­ bod, ale spГ­ЕЎe jako nД›jakГ© obrannГ© opatЕ™enГ­. V tu chvГ­li takГ© ucГ­tila zГЎchvД›v moci a zamyslela se, jestli za tГ­m vЕЎГ­m nenГ­ nД›co vГ­c.

Na dohled takГ© byly Е™ady kamennГЅch a do zemД› napЕЇl zapuЕЎtД›nГЅch domЕЇ se stЕ™echami z raЕЎeliny a drnЕЇ. NД›kterГ© byly kulatГ© a pЕЇsobily prastarГЅm dojmem. UprostЕ™ed vЕЎeho byl velkГЅ kamennГЅ kruh plnГЅ lidГ­.

KoneДЌnД› naЕЎly Kamenov.

„PojДЏte,“ vyzvala je Asha a zamГ­Е™ila ke kruhu. „MusГ­me vГЎs pЕ™edstavit a postarat se, aby vГЎs nД›kdo nezabil jako nГЎhodnГ© vetЕ™elce.“

Emeline ji chvГ­li sledovala a pak se obrГЎtila k Vincentovi.

„To je vЕѕdycky takovГЎ?“ zeptala se.

„VД›tЕЎinou je jeЕЎtД› horЕЎГ­,“ odpovД›dД›l Vincent. „Ale pomГЎhГЎ nГЎm s ochranou. PojДЏte, obД› byste mД›ly vidД›t svЕЇj novГЅ domov.“

ZamГ­Е™ily ke kamennГ© vesnici. OstatnГ­ je nГЎsledovali, nД›kteЕ™Г­ odbГ­hali pozdravit pЕ™ГЎtele na polГ­ch.

„VypadГЎ to na opravdu nГЎdhernГ© mГ­sto,“ pronesla Cora. Emeline byla rГЎda, Еѕe se jГ­ tu lГ­bГ­. Sama si nebyla jistГЎ, co by dД›lala, kdyby se jejГ­ pЕ™Г­telkynД› rozhodla, Еѕe Kamenov nakonec nebude jejГ­m ГєtoДЌiЕЎtД›m.

„Taky je,“ kГЅvl Vincent. „Nejsem si jistГЅ, kdo to tu zaloЕѕil, ale brzy se tu zaДЌali shromaЕѕДЏovat takovГ­, jako jsme my.“

„Ti, kdo majГ­ moc,“ pronesla Emeline.

Vincent pokrДЌil rameny. „Tak to Е™Г­kГЎ Asha. OsobnД› tohle mГ­sto radД›ji povaЕѕuji za domov pro ty, kdo nemajГ­ kam jinam jГ­t. ObД› jste tu vГ­tanГ©.“

„ProstД› jen tak?“ zeptala se Cora.

Emeline pЕ™edpoklГЎdala, Еѕe jejГ­ podezЕ™Г­vavost mГЎ hodnД› co do ДЌinД›nГ­ s tГ­m, na co uЕѕ na cestД› narazily. ZdГЎlo se, Еѕe tГ©mД›Е™ kaЕѕdГЅ, koho potkaly, je chtД›l buДЏ okrГЎst, zotroДЌit nebo jim provГ©st nД›co jeЕЎtД› horЕЎГ­ho. Musela uznat, Еѕe i ona by byla podezЕ™Г­vavГЎ. Na druhou stranu tohle ale byli lidГ©, jako ona sama. ChtД›la jim vД›Е™it.

„Z nadГЎnГ­ tvГ© pЕ™Г­telkynД› je jasnГ©, Еѕe je jednou z nГЎs, zatГ­mco ty… pochГЎzГ­ЕЎ z Domu nechtД›nГЅch?“

Cora pЕ™ikГЅvla.

„VГ­m, jakГ© to je,“ pronesl Vincent. „Vyrostl jsem na mГ­stД›, kde mi tvrdili, Еѕe za svoji svobodu musГ­m zaplatit. StejnД› tak i Asha. Zaplatila krvГ­. Proto cizГ­m moc nevД›Е™Г­.“

Emeline si uvД›domila, Еѕe v tu chvГ­li myslГ­ na Kate. ZajГ­malo by ji, co se se Sophiinou sestrou stalo. PodaЕ™ilo se jГ­ najГ­t Sophii? Byla takГ© na cestД› do Kamenova nebo se pokouЕЎela dostat do Ishjemme? NetuЕЎila, jak by to mohla zjistit. Mohla ale doufat.

ZamГ­Е™ily k vesnici a nГЎsledovaly Vincenta. Na prvnГ­ pohled to moЕѕnГЎ vypadalo jako normГЎlnГ­ vesnice, ale pЕ™i bliЕѕЕЎГ­m zkoumГЎnГ­ si Emeline vЕЎГ­mala rozdГ­lЕЇ. VidД›la runy a znaДЌky vyrytГ© do kamenГ­ i dЕ™eva staveb. CГ­tila vibrace tuctЕЇ lidГ­ s nadГЎnГ­m na jednom mГ­stД›.

„Je tu takovГ© ticho,“ pronesla Cora.

JГ­ to tak moЕѕnГЎ pЕ™ipadalo, ale vД›dД›la, Еѕe tu probГ­hГЎ mnoЕѕstvГ­ hovorЕЇ. LidГ© ale komunikovali pЕ™Г­mo myЕЎlenkami. ZdГЎlo se, Еѕe je to tu stejnД› bД›ЕѕnГ©, jako mluvit nahlas. MoЕѕnГЎ jeЕЎtД› bД›ЕѕnД›jЕЎГ­.

A nešlo jen o tohle. Už viděla, co umí místní léčitel – Tabor. Lidé tu ale měli i jiná nadání. Nějaký chlapec hrál skořápky, aniž by se jich dotknul. Byl tu muž, který rozsvěcel svíce, aniž by k tomu potřeboval pomůcky. Dokonce tu byl kovář, který pracoval bez ohně. Zdálo se, že kov reaguje přímo na jeho dotek.

„KaЕѕdГЅ mГЎme nД›jakГЅ dar,“ pronesl Vincent. „NashromГЎЕѕdili jsme vД›domosti, abychom mohli pomГЎhat tД›m, kdo nemajГ­ nadГЎnГ­.“

„LГ­bila by se ti Sophia, naЕЎe pЕ™Г­telkynД›,“ pronesla Cora. „ZdГЎlo se, Еѕe byla tГ©mД›Е™ vЕЎemocnГЎ.“

„SkuteДЌnД› mocnГ­ jedinci jsou vГЅjimeДЌnГ­,“ prohlГЎsil Vincent. „Ti, kteЕ™Г­ vypadajГ­ nejsilnД›jЕЎГ­, jsou ДЌasto ti nejvГ­ce svГЎzanГ­.“

„A pЕ™esto se vГЎm daЕ™Г­ vyvolГЎvat mlhu, kterГЎ se rozprostГ­rГЎ na mГ­le daleko,“ podotkla Emeline. VД›dД›la, Еѕe na to nestaДЌГ­ jen trocha moci. PrГЎvД› naopak.

„To dД›lГЎme spoleДЌnД›,“ odpovД›dД›l Vincent. „Pokud zЕЇstanete, nejspГ­ЕЎ budeЕЎ muset pЕ™ispД›t, Emeline.“

Pokynul ke kruhu uprostЕ™ed vesnice. SedД›li tam lidГ© na kamennГЅch sedГЎtkГЎch. Emeline cГ­tila moc, kterГЎ kruhem vГ­Е™ila, i kdyЕѕ se zdГЎlo, Еѕe nikdo nic nedД›lГЎ, Еѕe vЕЎichni jen zГ­rajГ­ do prГЎzdna. Jedna z postav vstala, vypadala neskuteДЌnД› unavenД›. VyЕЎla z kruhu a vystЕ™Г­dal ji jinГЅ vesniДЌan.

To by Emeline nikdy nenapadlo. Nejmocnější z nich získávali svoji moc vysáním síly odjinud. Slyšela o čarodějnicích, které vysávaly lidské životy. Sophia nejspíš získávala moc ze samotné země. Vzhledem k tomu, kým byla, to dokonce dávalo smysl. Tohle ale… tohle byla vesnice plná lidí, kteří společně odevzdávali svou moc, aby byla něčím víc než jen součtem jednotlivých částí. Jakou sílu by společně dokázali stvořit?

„PodГ­vej, Coro,“ pronesla a ukГЎzala kupЕ™edu. „Oni chrГЎnГ­ celou vesnici.“

Cora vykulila oДЌi. „Oni… mЕЇЕѕe to dД›lat kdokoli?“

„Kdokoli, kdo mГЎ jen ЕЎpetku moci,“ odpovД›dД›l Vincent. „Kdyby to zkouЕЎel nД›kdo bez nadГЎnГ­, buДЏ by se nestalo vЕЇbec nic, nebo…“

„Nebo?“ zeptala se Emeline.

„Nebo by to z nД›j vysГЎlo Еѕivot. NenГ­ zrovna bezpeДЌnГ© to zkouЕЎet.“

Emeline vidД›la, jak se pЕ™itom Cora zatvГЎЕ™ila, ale jejГ­ vГЅraz se rychle zmД›nil. PЕ™Г­liЕЎ ji zamД›stnГЎvalo rozhlГ­ЕѕenГ­ se po vesnici. Jako by se snaЕѕila pЕ™ijГ­t na to, jak to vЕЎechno funguje.

„PojДЏte,“ vyzval je Vincent. „TГ­mhle smД›rem je prГЎzdnГЅ dЕЇm.“

Zavedl je ke stavenГ­ s kamennГЅmi stД›nami. Nebylo nijak velkГ©, ale pro dvД› pЕ™Г­telkynД› bylo velkГ© aЕѕ dost. KdyЕѕ Vincent otevЕ™el dveЕ™e, ozvalo se hlasitГ© zavrzГЎnГ­. Emeline pЕ™edpoklГЎdala, Еѕe to spravГ­. KdyЕѕ se nauДЌila Е™Г­dit vЕЇz a ДЌlun, nauДЌГ­ se i jak spravit dveЕ™e.

„Co tu budeme dД›lat?“ zeptala se Cora.

Vincent se usmГЎl. „Budete tu ЕѕГ­t. NaЕЎe farmy produkujГ­ dost jГ­dla a my ho sdГ­lГ­me s kaЕѕdГЅm, kdo pomЕЇЕѕe s pracГ­ ve vesnici. VЕЎichni pomГЎhajГ­ tak, jak mЕЇЕѕou. Kdo umГ­ pracovat s kovem nebo dЕ™evem s nГ­m pracuje. BuДЏ z nД›j tvoЕ™Г­ nebo ho prodГЎvГЎ. Ten, kdo umГ­ bojovat, brГЎnГ­ vesnici nebo lovГ­. UplatnГ­ se tu kaЕѕdГ© nadГЎnГ­.“

„CelГЅ Еѕivot jsem lГ­ДЌila ЕЎlechtu, kterГЎ se chystala na bГЎly a plesy,“ pronesla Cora.

Vincent pokrДЌil rameny. „No, jsem si jistГЅ, Еѕe se nД›co najde. I my tu slavГ­me. NajdeЕЎ si zpЕЇsob, jak zapadnout.“

„A kdyЕѕ budeme chtГ­t odejГ­t?“ zeptala se Cora.

Emeline se rozhlГ©dla. „ProДЌ by nД›kdo chtД›l odchГЎzet? Ty pЕ™ece taky nechceЕЎ, nebo ano?“

Pak udД›lala nД›co nemyslitelnГ©ho a ponoЕ™ila se do mysli svГ© pЕ™Г­telkynД›, aniЕѕ by se jГ­ zeptala. CГ­tila v jejГ­ch myЕЎlenkГЎch pochybnosti, ale takГ© nadД›ji, Еѕe bude vЕЎe v poЕ™ГЎdku. Cora si pЕ™ГЎla, aby mohla zЕЇstat. Jen si nechtД›la pЕ™ipadat jako zvГ­Е™e v kleci. NechtД›la bГЅt znovu v pasti. To Emeline chГЎpala, uklidnilo ji to. Cora se chystala zЕЇstat.

„To nechci,“ prohlГЎsila Cora, „ale… musГ­m vД›dД›t, Еѕe to celГ© nenГ­ jen trik. ЕЅe tu nebudeme jako ve vД›zenГ­. Chci vД›dД›t, Еѕe jsem skuteДЌnД› svobodnГЎ, nejen na oko.“

„Jsi volnГЎ,“ ujistil ji Vincent. „DoufГЎme, Еѕe zЕЇstanete, ale pokud budete chtГ­t odejГ­t, nebudeme vГЎm brГЎnit. Jen vГЎs poЕѕГЎdГЎme, abyste udrЕѕely naЕЎe tajemstvГ­. DГ­ky utajenГ­ je Kamenov v bezpeДЌГ­. ChrГЎnГ­ nГЎs lГ©pe neЕѕ mlha a naЕЎi vГЎleДЌnГ­ci. NechГЎm vГЎs, abyste se tu usadily. AЕѕ budete pЕ™ipravenГ©, dojdД›te do domu uprostЕ™ed vesnice. Flora se tam starГЎ o jГ­delnu a obД› dostanete najГ­st.“

OdeЕЎel a nechal Emeline s Corou, aby se rozhlГ©dly po svГ©m novГ©m domovД›.

„Je to tu malГ©,“ pronesla Emeline. „VГ­m, Еѕe jsi zvyklГЎ na Еѕivot v palГЎci.“

„Jsem zvyklГЎ na Еѕivot v koutech palГЎce,“ podotkla Cora. „V porovnГЎnГ­ se skЕ™Г­nГ­ nebo prГЎzdnГЅm vГЅklenkem je to tu obrovskГ©. Ale budeme na tom muset zapracovat.“

„Zapracujeme,“ prohlГЎsila Emeline a uЕѕ se rozhlГ­Еѕela, co by mohla zmД›nit. „PЕ™eЕЎly jsme pЕЇl krГЎlovstvГ­. Tohle stavenГ­ si rozhodnД› vylepЕЎГ­me.“

„MyslГ­ЕЎ, Еѕe sem Sophia nebo Kate nД›kdy pЕ™ijdou?“ zeptala se Cora.

Emeline si kladla tГ©mД›Е™ stejnou otГЎzku. „MyslГ­m, Еѕe Sophia bude mГ­t moc prГЎce v Ishjemme,“ odpovД›dД›la. „Pokud mД›la ЕЎtД›stГ­, podaЕ™ilo se jГ­ najГ­t rodinu.“

„A ty jsi naЕЎla svoji. Tedy skoro rodinu,“ podotkla Cora.

To byla pravda. LidГ© kolem nГ­ sice moЕѕnГЎ nebyli pokrevnГ­ pЕ™Г­buznГ­, ale mohli by bГЅt. Ve vnД›jЕЎГ­m svД›tД› k nim ostatnГ­ cГ­tili stejnou nenГЎvist. Museli se skrГЅvat stejnД› jako ona. A teДЏ si vzГЎjemnД› pomГЎhali. TГ©mД›Е™ to odpovГ­dalo definici rodiny.

A z Cory to tГ­m pГЎdem dД›lalo rodinu takГ©. Emeline se nelГ­bilo, kdyЕѕ na to Cora zapomГ­nala.

Objala ji. „Tohle mЕЇЕѕe bГЅt rodina pro nГЎs obД›. AlespoЕ€ si to myslГ­m. ObД› tu mЕЇЕѕeme svobodnД› ЕѕГ­t. ObД› tu mЕЇЕѕeme bГЅt v bezpeДЌГ­.“

„LГ­bГ­ se mi myЕЎlenka, Еѕe jsem v bezpeДЌГ­,“ pronesla Cora.

„MnД› se lГ­bГ­ myЕЎlenka, Еѕe uЕѕ nebudu muset chodit po krГЎlovstvГ­ a pГЎtrat po tomhle mГ­stД›,“ odpovД›dД›la Emeline. MД›la uЕѕ dost cestovГЎnГ­. VzhlГ©dla. „MГЎme teДЏ stЕ™echu nad hlavou.“

Po tak dlouhГ© cestД› jГ­ to pЕ™ipadalo jako skuteДЌnГЅ luxus.

„MГЎme stЕ™echu nad hlavou,“ souhlasila Cora. „A mГЎme rodinu.“

Bylo zvlГЎЕЎtnГ­ to Е™Г­ct po tak dlouhГ© dobД›. Znamenalo to hodnД›. Znamenalo to vГ­c neЕѕ hodnД›.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Vdova krГЎlovna Mary z rodu FlambergЕЇ sedД›la v pЕ™ijГ­macГ­m pokoji a snaЕѕila se potlaДЌit zuЕ™ivost, kterГЎ hrozila, Еѕe kaЕѕdГЅm okamЕѕikem propukne naplno. ZuЕ™ila kvЕЇli tomu, jak ji v poslednГ­ch dnech zahanbovali, zuЕ™ila, protoЕѕe ji tД›lo zrazovalo stГЎle vГ­c. Dokonce i teДЏ vykaЕЎlГЎvala krev do krajkovГ©ho kapesnГ­ДЌku. A ze vЕЎeho nejvГ­c zuЕ™ila, protoЕѕe ji neposlouchali jejГ­ synovГ©.

„Princ Rupert, veliДЌenstvo,“ oznГЎmil jГ­ slouЕѕГ­cГ­, kdyЕѕ jejГ­ nejstarЕЎГ­ syn vplul do pokoje. TvГЎЕ™il se jako by se mu mД›la klanД›t snad i ona sama.

„PogratulujeЕЎ mi k mГ©mu vГ­tД›zstvГ­, matko?“ zeptal se.

Vdova se pЕ™inutila promluvit co nejmrazivД›jЕЎГ­m tГіnem. Jen to jГ­ zabrГЎnilo se na nД›j z plnГЅch plic rozkЕ™iДЌet. „Je zvykem uklonit se krГЎlovnД›.“

AlespoЕ€ to Ruperta trochu zarazilo. ZadГ­val se na ni se smД›sicГ­ ЕЎoku a vzteku v oДЌГ­ch. Pak se krГЎtce uklonil. DobЕ™e, jen aЕҐ si uvД›domГ­, kdo tu jeЕЎtД› poЕ™ГЎd vlГЎdne. V poslednГ­ch dnech se zdГЎlo, Еѕe na to ГєplnД› zapomnД›l.

„TakЕѕe ty bys chtД›l, abych ti pogratulovala, je to tak?“ zeptala se krГЎlovna.

„ZvГ­tД›zil jsem!“ vyhrkl Rupert. „VytlaДЌil jsem nГЎjezdnГ­ky. ZachrГЎnil jsem krГЎlovstvГ­.“

V jeho podГЎnГ­ to znД›lo, jako by za vГ­tД›zstvГ­m stГЎl jen on sГЎm. Jako by vyrazil na vГЅpravu jako ze starГЅch ДЌasЕЇ. TakovГ© ДЌasy ale byly dГЎvno pryДЌ.

„TГ­m, Еѕe jsi provedl svЕЇj bezohlednГЅ plГЎn a zavrhl ten, kterГЅ jsme vybrali,“ pronesla krГЎlovna.

„Ale vyЕЎlo to!“

Vdova se jeЕЎtД› stГЎle snaЕѕila udrЕѕet svЕЇj vztek na uzdД›. AlespoЕ€ prozatГ­m. PЕ™esto to bylo kaЕѕdГЅm okamЕѕikem tД›ЕѕЕЎГ­.

„A ty si myslГ­ЕЎ, Еѕe strategie, kterou jsem zvolila, by nevyЕЎla?“ oboЕ™ila se na nД›j. „MyslГ­ЕЎ si, Еѕe by se ГєtoДЌnГ­ci nerozbili o naЕЎi obranu? MyslГ­ЕЎ si, Еѕe budu hrdГЎ, kdyЕѕ jsi zpЕЇsobil takovГЅ masakr?“

„Zmasakroval jsem naЕЎe nepЕ™ГЎtele a ty, kdo s nimi nechtД›li bojovat,“ odporoval Rupert. „MyslГ­ЕЎ si, Еѕe jsem neslyЕЎel zkazky o tom, co jsi provedla ty, matko? O vraЕѕdГЎch ЕЎlechticЕЇ, kteЕ™Г­ podporovali Dansy? O tvГ© dohodД› s cГ­rkvГ­ MaskovanГ© bohynД›, podle kterГ© mЕЇЕѕe vraЕѕdit kohokoli prohlГЎsГ­ za kacГ­Е™e?“

RozhodnД› nehodlala nechat svГ©ho syna, aby tyhle vД›ci stavД›l do jednГ© roviny. Nehodlala se bavit o vД›cech, kterГ© byly v minulosti nezbytnГ©, s klukem, kterГЅ v tГ© dobД› byl jeЕЎtД› v plenkГЎch.

„To je nД›co ГєplnД› jinГ©ho,“ Е™ekla. „LepЕЎГ­ moЕѕnost tehdy nebyla.“

„TeДЏ taky nebyla lepЕЎГ­ moЕѕnost,“ ЕЎtД›kl Rupert.

„MД›li jsme moЕѕnost nezmasakrovat naЕЎe lidi,“ odpovД›dД›la vdova chladnД›. „MoЕѕnost nezniДЌit nД›kterГ© z nejcennД›jЕЎГ­ch polnostГ­. ZatlaДЌil jsi Novou armГЎdu zpД›t, ale nГЎЕЎ plГЎn ji mohl ГєplnД› rozdrtit.“

„SebastianЕЇv plГЎn byl hloupГЅ. ChГЎpala bys to, kdybys nebyla tak slepГЎ ke vЕЎem jeho chybГЎm.“

ДЊГ­mЕѕ se dostali k dalЕЎГ­mu dЕЇvodu krГЎlovnina vzteku. DЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­mu dЕЇvodu. ZatГ­m ho nezmГ­nila jen proto, Еѕe se bГЎla, Еѕe se neudrЕѕГ­.

„Kde je tvЕЇj bratr, Ruperte?“ zeptala se.

Pokusil se o nevinnГЅ tГіn. MД›lo mu ale bГЅt jasnГ©, Еѕe takhle si na ni nepЕ™ijde.

„Jak to mГЎm vД›dД›t, matko?“

„Ruperte, Sebastiana naposled vidД›li v pЕ™Г­stavu, kde hledal loДЏ plujГ­cГ­ do Ishjemme. Ty sГЎm jsi ho tam potkal a zajal. MyslГ­ЕЎ si, Еѕe nemГЎm svГ© ЕЎpehy ГєplnД› vЕЎude?“

Sledovala ho a vidД›la, jak se snaЕѕГ­ vymyslet, co Е™Г­ct. TvГЎЕ™il se pЕ™itom ГєplnД› stejnД› jako kdyЕѕ byl malГЅ kluk. SnaЕѕil se najГ­t ta sprГЎvnГЎ slova, dГ­ky kterГЅm by pЕ™esvД›dДЌil ostatnГ­, aby si mysleli to, co chtД›l on.

„Sebastian je na bezpeДЌnГ©m mГ­stД›,“ pronesl nakonec.

„ДЊГ­mЕѕ chceЕЎ Е™Г­ct, Еѕe jsi ho uvД›znil. VlastnГ­ho bratra. Na to nemГЎЕЎ prГЎvo, Ruperte.“ ZГЎchvat kaЕЎle ponД›kud otupil jejГ­ slova. NevЕЎГ­mala si krve, kterГЎ se objevila.

„Myslel jsem, Еѕe budeЕЎ ЕЎЕҐastnГЎ, matko,“ Е™ekl. „Konec koncЕЇ se pЕ™eci snaЕѕil uprchnout z krГЎlovstvГ­ potom, co zniДЌil svatbu, kterou jsi ty naplГЎnovala.“

To sice byla pravda, ale nic to nemД›nilo. „Kdybych chtД›la, aby Sebastiana zastavili, naЕ™Г­dila bych to sama,“ Е™ekla. „OkamЕѕitД› ho propustГ­ЕЎ.“

„Jak si pЕ™ejeЕЎ matko,“ pronesl Rupert. KrГЎlovna z jeho slov ale opД›t cГ­tila neupЕ™Г­mnost.

„Ruperte, ujasnГ­me si to. To, co jsi dnes provedl, ohroЕѕuje nГЎs vЕЎechny. Jen tak porouДЌГ­ЕЎ armГЎdД›? Bez povolenГ­ uvД›znГ­ЕЎ nГЎslednГ­ka trЕЇnu? Jak si asi myslГ­ЕЎ, Еѕe se na to bude dГ­vat Е lechtickГЎ rada?“

„AЕҐ vЕЎichni puknou vzteky!“ vykЕ™ikl Rupert. „MГЎm jich vЕЎech uЕѕ plnГ© zuby.“

„To by nГЎm nijak neprospД›lo,“ pronesla krГЎlovna. „To uЕѕ jsme zjistili v obДЌanskГЅch vГЎlkГЎch. MusГ­me pracovat spoleДЌnД› s nimi. A to, Еѕe se chovГЎЕЎ, jako by ti vЕЎechno patЕ™ilo, mi dД›lГЎ starosti, Ruperte. MusГ­ЕЎ si uvД›domit, kde je tvГ© mГ­sto.“

VidД›la, jak se ho zmocЕ€uje vztek. UЕѕ ho nemaskoval jako dЕ™Г­v.

„MГЎm bГЅt nГЎslednГ­kem trЕЇnu,“ Е™ekl.

„NГЎslednГ­kem trЕЇnu je Sebastian,“ ЕЎtД›kla krГЎlovna. „Ty… ty budeЕЎ mГ­t mГ­sto guvernГ©ra horskГЅch krajЕЇ. Je nutnГ© zabrГЎnit vГЅpadЕЇm na jih. MoЕѕnГЎ, Еѕe Еѕivot mezi pastevci a farmГЎЕ™i tД› nauДЌГ­ pokoЕ™e. Nebo moЕѕnГЎ ne, ale poЕ™ГЎd budeЕЎ dost daleko odsud a jГЎ snad zapomenu na to, jak moc mД› rozДЌilujeЕЎ.“

„NemЕЇЕѕeš—“

„MЕЇЕѕu,“ pЕ™eruЕЎila ho krГЎlovna. „A protoЕѕe odporujeЕЎ, nebudou to horskГ© kraje a nebudeЕЎ guvernГ©r. PЕЇjdeЕЎ do BlГ­zkГЅch koloniГ­ a budeЕЎ asistentem mГ©ho vyslance. PravidelnД› mi o tobД› bude podГЎvat hlГЎЕЎenГ­ a ty se nevrГЎtГ­ЕЎ dЕ™Г­v, neЕѕ budu mГ­t pocit, Еѕe jsi pЕ™ipravenГЅ.“

„Matko…“ zaДЌal Rupert.

Vdova ho zarazila pohledem. PoЕ™ГЎd to jeЕЎtД› dokГЎzala, i kdyЕѕ ji tД›lo pomalu zrazovalo.

„Promluv jeЕЎtД› jednou a udД›lГЎm z tebe ГєЕ™ednГ­ka ve VzdГЎlenГЅch koloniГ­ch,“ ЕЎtД›kla. „A teДЏ zmiz. OДЌekГЎvГЎm, Еѕe se tu Sebastian do veДЌera ukГЎЕѕe. On je nГЎslednГ­kem trЕЇnu, Ruperte. Na to nezapomГ­nej.“

„VД›Е™ mi, matko,“ pronesl Rupert, kdyЕѕ odchГЎzel. „NezapomnД›l jsem.“

Vdova ДЌekala, neЕѕ zmizel a pak luskla prsty na nejbliЕѕЕЎГ­ho slouЕѕГ­cГ­ho.

„MusГ­m vyЕ™eЕЎit jeЕЎtД› jednu nepЕ™Г­jemnost. PЕ™iveДЏte Milady d’Angelicu. Pak zmizte.“



***



KdyЕѕ se objevil strГЎЕѕnГЅ, Angelica na sobД› stГЎle jeЕЎtД› mД›la svatebnГ­ ЕЎaty. Vyzval ji, aby se dostavila ke krГЎlovnД›. Nedal jГ­ moЕѕnost se pЕ™evlГ©knout, mГ­sto toho ji tГ©mД›Е™ odtГЎhl do pЕ™ijГ­macГ­ho pokoje.

Angelice se krГЎlovna zdГЎla neskuteДЌnД› vyДЌerpanГЎ. MoЕѕnГЎ, Еѕe uЕѕ brzy zemЕ™e. PЕ™i tГ© myЕЎlence Angelica zadoufala, Еѕe se Sebastian najde co nejdЕ™Г­v. MusГ­ ho pЕ™inutit, aby si ji vzal. V sГЎzce toho bylo aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ, nemohla si dovolit ho nezГ­skat pro sebe, i pЕ™es pocit zrady, kterГЅ v nГ­ narЕЇstal potom, co utekl od oltГЎЕ™e.

UdД›lala pukrle a pak poklekla, kdyЕѕ si uvД›domila, Еѕe ji krГЎlovna probodГЎvГЎ pohledem. StarГЎ Еѕena rozechvД›le vstala, ДЌГ­mЕѕ jen podtrhla rozdГ­ly v jejich postavenГ­.

„VysvД›tli mi,“ vyzvala ji, „proДЌ ti prГЎvД› neblahopЕ™eji ke sЕ€atku s mГЅm synem.“

Angelica si dovolila pohlГ©dnout na ni. „Sebastian utekl. Jak jsem mД›la tuЕЎit, Еѕe uteДЌe?“

„ProtoЕѕe jsem myslela, Еѕe nejsi ГєplnД› hloupГЎ,“ opГЎДЌila krГЎlovna.

Angelica pЕ™i tД›ch slovech ucГ­tila zГЎchvД›v vzteku. Tahle staЕ™ena si s nГ­ moc rГЎda hrГЎla. RГЎda se dГ­vala, kam aЕѕ mЕЇЕѕe zajГ­t. UЕѕ brzy ale bude Angelica v pozici, kdy staЕ™enu nebude potЕ™ebovat.

„UdД›lala jsem vЕЎe, co bylo v mГЅch silГЎch. „Svedla jsem ho.“

„OДЌividnД› ne dost dobЕ™e!“ vykЕ™ikla krГЎlovna a udД›lala krok kupЕ™edu a udeЕ™ila Angelicu do tvГЎЕ™e.

Angelica napЕЇl vstala a pak ucГ­tila silnГ© ruce, kterГ© ji zatlaДЌily zpД›t do kleku. StrГЎЕѕnГЅ oДЌividnД› zЕЇstal za nГ­. MД›l jГ­ pЕ™ipomenout, jak bezmocnГЎ je. Angelica nГЎhle ucГ­tila strach.

„Kdybys mГ©ho syna svedla opravdu poЕ™ГЎdnД›, nesnaЕѕil by se dostat do Ishjemme,“ pronesla krГЎlovna klidnД›jЕЎГ­m hlasem. „Co je v Ishjemme, Angelico?“

Angelica polkla a bezmyЕЎlenkovitД› odpovД›dД›la. „Sophia.“

To jen povzbudilo krГЎlovnin vztek.

„TakЕѕe mЕЇj syn dД›lal pЕ™esnД› to, v ДЌem jsi mu ty mД›la zabrГЎnit,“ pronesla krГЎlovna. „Е?ekla jsem ti, Еѕe ЕѕijeЕЎ jen proto, abys mu zabrГЎnila ve sЕ€atku s tou holkou.“

„NeЕ™ekla jsi mi ale, Еѕe je to nejstarЕЎГ­ dcera DansЕЇ,“ pronesla Angelica, „ani to, Еѕe ji povaЕѕujГ­ za prГЎvoplatnou vlГЎdkyni krГЎlovstvГ­.“

TentokrГЎt Angelica pЕ™ijala krГЎlovninu facku s klidem. Bude silnГЎ. Najde zpЕЇsob, jak se vykroutit. Najde zpЕЇsob, jak srazit tuhle Еѕenskou na kolena. JeЕЎtД› nenГ­ konec.

„JГЎ jsem prГЎvoplatnou vlГЎdkynГ­ tohoto krГЎlovstvГ­,“ pronesla krГЎlovna. „A mЕЇj syn nastoupГ­ na trЕЇn hned po mnД›. Pokud si ji ale vezme, dostane se zpГЎtky ten jejГ­ druh. KrГЎlovstvГ­ bude stejnГ©, jako dЕ™Г­v. Znovu by tu vlГЎdla magie.“

To byla jedna z mГЎla vД›cГ­, ve kterГЅch se s nГ­ Angelica shodla. NemД›la rГЎda lidi, kteЕ™Г­ jГ­ mohli vidД›t do myЕЎlenek. Kdyby krГЎlovna vidД›la do jejГ­ mysli, nejspГ­ЕЎ by ji na mГ­stД› probodla dГЅkou.

„PЕ™ekvapuje mД›, Еѕe tohle vЕЎechno vГ­ЕЎ,“ pronesla krГЎlovna.

„MГЎm v Ishjemme ЕЎpeha,“ odpovД›dД›la Angelica, za kaЕѕdou cenu chtД›la ukГЎzat, Еѕe je uЕѕiteДЌnГЎ. PoЕ™ГЎd jeЕЎtД› mД›la karty, se kterГЅmi mohla hrГЎt. „MГ­stnГ­ho ЕЎlechtice. Jsem s nГ­m v kontaktu uЕѕ nД›jakou dobu.“

„TakЕѕe kujeЕЎ pikle s cizГ­ mocГ­?“ zeptala se krГЎlovna. „S rodinou, kterГЎ mД› nenГЎvidГ­?“

„Tak to nenГ­,“ odporovala Angelica. „PГЎtrГЎm po informacГ­ch. A… moЕѕnГЎ jsem uЕѕ vyЕ™eЕЎila problГ©m se SophiГ­.“

Na to krГЎlovna neodpovД›dД›la. Jako by se chystala nД›co udД›lat, ale Angelica toho vyuЕѕila, aby pokraДЌovala.

„Endi najal vraha, aby ji zabil,“ pronesla Angelica. „A i jГЎ jednoho najala, kdyby to nevyЕЎlo. I kdyby tam Sebastian dorazil, Sophia by tam na nД›j neДЌekala.“

„NedorazГ­ tam,“ pronesla krГЎlovna. „Rupert ho uvД›znil.“

„UvД›znil?“ zeptala se Angelica. „Musíš—“

„NeЕ™Г­kej mi, co musГ­m!“

KrГЎlovna se jГ­ podГ­vala do oДЌГ­ a Angelica v tu chvГ­li ucГ­tila nezmД›rnou hrЕЇzu.

„ChovГЎЕЎ se jako proradnГЎ zmije. UЕѕ od samГ©ho zaДЌГЎtku,“ pronesla krГЎlovna. „Pokusila ses vmanipulovat mГ©ho syna do svatby s tebou. Pokusila ses zГ­skat vГЅhody na ГєДЌet mojГ­ rodiny. Jsi Еѕena, kterГЎ najГ­mГЎ zabijГЎky a ЕЎpehy. ЕЅena, kterГЎ zabГ­jГ­ ty, kdo se jГ­ stavГ­ do cesty. Myslela jsem, Еѕe dokГЎЕѕeЕЎ zaujmout mГ©ho syna tak, aby zapomnД›l na tu holku. Jen dГ­ky tomu jsem to vЕЎechno pЕ™eЕЎla.“

„Nejsem o nic horЕЎГ­ neЕѕ ty,“ nedala se Angelica. JeЕЎtД›, neЕѕ domluvila, vД›dД›la, Еѕe udД›lala chybu.

KrГЎlovna kГЅvla a strГЎЕѕnГЅ uЕѕ hrubД› zvedal Angelicu na nohy.

„DД›lala jsem jen to, co bylo nutnГ© pro zachovГЎnГ­ rodiny,“ prohlГЎsila krГЎlovna. „KaЕѕdГЎ smrt, kaЕѕdГЅ kompromis, to vЕЎe jen aby mГ© syny nezabil nД›kdo jinГЅ, kdo laДЌnil po moci. NД›kdo jako ty. StarГЎЕЎ se jen o sebe a zemЕ™eЕЎ kvЕЇli tomu.“

„Ne,“ vydechla Angelica, jako by to slovo mД›lo moc ji zachrГЎnit. „ProsГ­m, dokГЎЕѕu to napravit.“

„MД›la jsi dost moЕѕnostГ­,“ pronesla vdova. „Jestli si tД› mЕЇj syn nevezme dobrovolnД›, nebudu ho nutit ЕѕГ­t s takovou zrЕЇdou, jako jsi ty.“

„Е lechtickГЎ rada… mГЎ rodina…“

„Ano, jistД›. NejspГ­ЕЎ ti nebudu moct dГЎt OlovД›nou masku,“ pЕ™ikГЅvla krГЎlovna. „Ale jsou i jinГ© zpЕЇsoby. PrГЎvД› tД› opustil snoubenec. KrГЎlovna se k tobД› nezachovala pЕ™Г­liЕЎ laskavД›. KdyЕѕ nad tГ­m tak pЕ™emГЅЕЎlГ­m, mД›la jsem si vЕЎimnout, jak rozruЕЎenГЎ jsi byla, tak zranitelná…“

„Ne,“ vydechla znovu Angelica.

KrГЎlovna se podГ­vala na strГЎЕѕnГ©ho za Angelicou. „Vezmi ji na stЕ™echu a shoДЏ ji dolЕЇ. AЕҐ to vypadГЎ, jako by spГЎchala sebevraЕѕdu ze Еѕalu nad ztrГЎtou Sebastiana. Pozor, aЕҐ tД› nikdo nevidГ­.“

Angelica se snaЕѕila ЕЎkemrat o milost, snaЕѕila se vyprostit, ale strГЎЕѕnГЅ byl pЕ™Г­liЕЎ silnГЅ. Pozadu ji tГЎhl z mГ­stnosti. UdД›lala tak jedinou vД›c, kterou jeЕЎtД› nezkusila a zaДЌala jeДЌet.




KAPITOLA PГЃTГЃ


Rupert se zalykal vztekem. MГ­Е™il ashtonskГЅmi ulicemi smД›rem k pЕ™Г­stavu. MД›l projГ­ЕѕdД›t na koni a vychutnГЎvat si skandovГЎnГ­ rozradostnД›nГЅch davЕЇ. Oslavovat vГ­tД›zstvГ­. VЕЎichni mД›li volat jeho jmГ©no a hГЎzet po nД›m kvД›tiny. Kolem mД›ly stГЎt Еѕeny, rozdychtД›nГ© se po nД›m vrhnout. MladГ­ muЕѕi, kteЕ™Г­ by ЕѕГЎrlili, Еѕe nikdy nebudou na jeho mГ­stД›.

MГ­sto toho byly ulice poloprГЎzdnГ© a vЕЎichni uboЕѕГЎci kolem se starali o svou prГЎci, aЕҐ uЕѕ v dobД›, kdy neoslavovali svГ© vlГЎdce, dД›lali cokoli.

„VГЅsosti, je vЕЎechno v poЕ™ГЎdku?“ zeptal se sir Quentin Mires. PatЕ™il k tuctu vojГЎkЕЇ, kterГ© vybrali, aby ho doprovodili na loДЏ. NejspГ­ЕЎ proto, aby neutekl. NejspГ­ЕЎ mД›li rozkaz zjistit, kde je Sebastian, dЕ™Г­v, neЕѕ Rupert odpluje. Ani zdaleka to nebylo takovГ©, jakГ© si Rupert pЕ™edstavoval. VЕѕdyЕҐ ani nepЕ™ipomГ­nali ДЌestnou strГЎЕѕ.

„Ne, sire Quentine,“ odpovД›dД›l Rupert. „Nic nenГ­ v poЕ™ГЎdku,“

MД›l teДЏ bГЅt za hrdinu. Bez problГ©mЕЇ zastavil invazi ve chvГ­li, kdy se jeho matka i bratr chtД›li zachovat jako zbabД›lci. BГЎli se udД›lat, co bylo nutnГ©. On se zachoval jako princ, kterГ©ho krГЎlovstvГ­ potЕ™ebovalo a co za to dostal?

„JakГ© to vlastnД› je v BlГ­zkГЅch koloniГ­ch?“ zeptal se.

„SlyЕЎel jsem, Еѕe je kaЕѕdГЅ ostrov jinГЅ. NД›kterГ© jsou kamenitГ©, jinГ© pГ­sДЌitГ© a na jinГЅch jsou moДЌГЎly, vГЅsosti,“ odpovД›dД›l sir Quentin.

„MoДЌГЎly,“ zopakoval Rupert. „Matka mД› posГ­lГЎ, abych pomГЎhal vlГЎdnout nad moДЌГЎly.“

„SlyЕЎel jsem, Еѕe je tam spousta divokГЅch zvГ­Е™at,“ pronesl sir Quentin. „NД›kteЕ™Г­ vГЅzkumnГ­ci tam strГЎvili celГ© roky a doufali, Еѕe objevГ­ novГ© druhy.“

„TakЕѕe moДЌГЎly plnГ© kdo vГ­ ДЌeho?“ pronesl Rupert. „VГ­ЕЎ, Еѕe to nijak nevylepЕЎujeЕЎ, sire Quentine?“ Rozhodl se poloЕѕit dЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ otГЎzky. „Jsou tam nД›jakГЎ hrГЎДЌskГЎ doupata? ZnГЎmГ© kurtizГЎny? ZajГ­mavГ© mГ­stnГ­ pitГ­?“

„SlyЕЎel jsem, Еѕe vГ­no—“

„VГ­no mД› nezajГ­mГЎ!“ ЕЎtД›kl Rupert. Nemohl si pomoct. Za normГЎlnГ­ch okolnostГ­ by se snaЕѕil chovat jako princ z pohГЎdky. „OmlouvГЎm se, sire Quentine, ale kvalita vГ­na nebo rozmanitost mГ­stnГ­ zvГ­Е™eny nijak nemД›nГ­ fakt, Еѕe jsem vlastnД› vyhnГЎn do exilu.“

MuЕѕ sklonil hlavu. „Ne, vГЅsosti, to mГЎЕЎ pravdu. Tohle sis nezaslouЕѕil.“

To bylo prohlГЎЕЎenГ­ stejnou mД›rou pravdivГ© jako neuЕѕiteДЌnГ©. SamozЕ™ejmД›, Еѕe tohle si nezaslouЕѕil. Byl starЕЎГ­m z bratrЕЇ a prГЎvoplatnГЅ nГЎslednГ­k trЕЇnu. ZaslouЕѕil si nД›co ГєplnД› jinГ©ho.

„NapЕЇl jsem chtД›l matce Е™Г­ct, Еѕe tam nepЕЇjdu,“ pronesl Rupert. RozhlГ©dl se kolem. Nikdy by si nemyslel, Еѕe mu bude chybД›t smradlavГ©, ЕЎpinavГ© mД›sto, jakГЅm byl Ashton.

„To by bylo… nemoudrГ©, vГЅsosti,“ dovolil si Е™Г­ct sir Quentin. Pronesl to takovГЅm tГіnem, ze kterГ©ho bylo jasnГ©, Еѕe se snaЕѕГ­ nenazvat Ruperta naprostГЅm idiotem. NejspГ­ЕЎ si myslel, Еѕe si toho Rupert nevЕЎimne. LidГ© si ДЌasto mysleli, Еѕe je Rupert ГєplnД› hloupГЅ. AЕѕ do chvГ­le, neЕѕ bylo pЕ™Г­liЕЎ pozdД›.

„JГЎ vГ­m, jГЎ vГ­m,“ Е™ekl Rupert. „Kdybych zЕЇstal, mohla by mД› popravit. MyslГ­ЕЎ, Еѕe by mД› matka nechala popravit?“

Odmlka byla pЕ™Г­liЕЎ dlouhГЎ. Sir Quentin hledal sprГЎvnГЎ slova.

„TakЕѕe myslГ­ЕЎ. Opravdu si myslГ­ЕЎ, Еѕe by moje matka popravila vlastnГ­ho syna.“

„ZГ­skala si povД›st jisté… bezohlednosti,“ podotkl dvoЕ™an. Opravdu takhle lidГ© s vazbami na Е lechtickou radu normГЎlnД› mluvili? „A i kdyby nenechala popravit tebe, lidГ© kolem tebe by byli… zranitelnГ­.“

„Aha, takЕѕe se bojГ­ЕЎ hlavnД› o vlastnГ­ krk,“ pronesl Rupert. To uЕѕ dГЎvalo smysl. LidГ©, jak zjistil, si hledД›li pЕ™evГЎЕѕnД› vlastnГ­ch zГЎjmЕЇ. To se dozvД›dД›l uЕѕ dГЎvno. „Myslel jsem si, Еѕe tvГ© kontakty ve Е lechtickГ© radД› jsou dost silnГ© na to, aby tД› udrЕѕely v bezpeДЌГ­. ZvlГЎЕЎЕҐ po takovГ©m vГ­tД›zstvГ­.“

Sir Quentin pokrДЌil rameny. „MД›sГ­c nebo dva moЕѕnГЎ. TeДЏ nГЎs podporujГ­. Ale souДЌasnД› poЕ™ГЎd mluvГ­ o zneuЕѕitГ­ krГЎlovskГ© moci, o tom, Еѕe jsi konal bez jejich souhlasu. Ve chvГ­li, kdy zmД›nГ­ nГЎzor, by ДЌlovД›k mohl pЕ™ijГ­t o hlavu.“

Sir Quentin moЕѕnГЎ pЕ™ijde o hlavu tak jako tak, jestli bude naznaДЌovat, Еѕe Rupert potЕ™ebuje nД›ДЌГ­ svolenГ­ k tomu, aby mohl konat. Rupert se mД›l stГЎt krГЎlem!

„A samozЕ™ejmД›, i kdyby tД› nepopravila, vГЅsosti, mohla by tД› tvoje matka uvД›znit nebo poslat na nД›jakГ© horЕЎГ­ mГ­sto. SamozЕ™ejmД› s eskortou, aby se ujistila, Еѕe dorazГ­ЕЎ v poЕ™ГЎdku.“

Rupert mГЎvl rukou k muЕѕЕЇm, kteЕ™Г­ ho obklopovali a udrЕѕovali krok s nГ­m i sirem Quentinem.

„A jГЎ myslel, Еѕe prГЎvД› to se stalo.“

Sir Quentin zavrtД›l hlavou. „Tohle jsou muЕѕi, kteЕ™Г­ s tebou bojovali proti NovГ© armГЎdД›. RespektujГ­ smД›lost tvГЅch rozhodnutГ­ a chtД›li se postarat, abys neodjel sГЎm. Bez doprovodu.“

TakЕѕe to byla ДЌestnГЎ strГЎЕѕ. Rupert si nebyl jistГЅ, jestli to tak opravdu brГЎt. PЕ™esto, kdyЕѕ se rozhlГ©dl, vЕЎiml si, Еѕe vД›tЕЎina muЕѕЕЇ jsou dЕЇstojnГ­ci, a ne prostГ­ vojГЎci. A vД›tЕЎina z nich vypadala ЕЎЕҐastnД›, Еѕe jde po jeho boku. Trochu to pЕ™ipomГ­nalo obdiv, po kterГ©m Rupert tak touЕѕil, ale pЕ™esto to nerozptГЅlilo hoЕ™kost, kterou cГ­til kvЕЇli matДЌinu rozhodnutГ­.

Bylo to poniЕѕujГ­cГ­ a jak znal matku, bylo to tak schvГЎlnД›.

Dorazili do pЕ™Г­stavu. Rupert pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe alespoЕ€ tady na nД›j bude ДЌekat nД›jakГЎ velkГЎ vГЎleДЌnГЎ loДЏ. ЕЅe vypГЎlГ­ ДЌestnou salvu na poДЌest jeho pЕ™Г­chodu, kdyЕѕ uЕѕ nic jinГ©ho.

Nic tam ale nebylo.

„Kde je loДЏ?“ oboЕ™il se Rupert na vojГЎky a rozhlГ©dl se. Podle toho, co vidД›l, panoval v pЕ™Г­stavu obvyklГЅ provoz. ObchodnГ­ci vyklГЎdali zboЕѕГ­. UЕѕ zase mohli obchodovat, kdyЕѕ byla NovГЎ armГЎda pryДЌ. Rupert pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe mu alespoЕ€ podД›kujГ­ za to, co dokГЎzal, ale zdГЎlo se, Еѕe jsou pЕ™Г­liЕЎ zaujatГ­ poДЌГ­tГЎnГ­m penД›z.

„MyslГ­m, Еѕe tohle je tvoje loДЏ, vГЅsosti,“ pronesl sir Quentin a ukГЎzal prstem.

„Ne,“ vydechl Rupert, kdyЕѕ si vЕЎiml, kam druhГЅ muЕѕ ukazuje. „Ne.“

Е lo o obyДЌejnou bГЎrku, kterГЎ se hodila moЕѕnГЎ tak pro nД›jakГ©ho obchodnГ­ka. NapЕЇl uЕѕ byla naloЕѕena vД›cmi pro cestu zpД›t do BlГ­zkГЅch koloniГ­. V ЕѕГЎdnГ©m pЕ™Г­padД› ale nepЕ™ipomГ­nala loДЏ, na kterГ© by mД›l plout princ.

„NenГ­ moc honosnГЎ,“ pronesl sir Quentin. „Ale pЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe jejГ­ veliДЌenstvo si myslelo, Еѕe bude vhodnД›jЕЎГ­ cestou nepЕ™itahovat pozornost a zmГ­rnit tak nebezpeДЌГ­.“

Rupert pochyboval, Еѕe jeho matka myslela na pirГЎty. Myslela jen na to, jak mu to co nejvГ­c znepЕ™Г­jemnit a oДЌividnД› se jГ­ to podaЕ™ilo.

„KdyЕѕ uЕѕ nic jinГ©ho,“ povzdechl si sir Quentin, „alespoЕ€ v tom nebudeЕЎ sГЎm.“

Rupert se pЕ™i tД›ch slovech zarazil a zadГ­val se na druhГ©ho muЕѕe.

„VysvД›tli mi, sire Quentine,“ pronesl Rupert a zamnul si koЕ™en nosu, aby zabrГЎnil propukajГ­cГ­ bolesti hlavy, „proДЌ pЕ™esnД› Еѕe tu jsi?“

Sir Quentin mu pohlГ©dl do oДЌГ­. „OmlouvГЎm se, vГЅsosti, mД›l jsem ti to Е™Г­ct rovnou. Moje situace se stala… ponД›kud prekГ©rnГ­.“

„ДЊГ­mЕѕ chceЕЎ Е™Г­ct, Еѕe se bojГ­ЕЎ mojГ­ matky?“ zeptal se Rupert.

„A ty by ses nebГЎl?“ zeptal se sir Quentin a pЕ™estal tak vyuЕѕГ­vat peДЌlivД› promyЕЎlenГ© frГЎze. „Jak to vidГ­m jГЎ, mЕЇЕѕu tu zЕЇstat a ДЌekat, aЕѕ si najde dЕЇvod, proДЌ mД› popravit, nebo mЕЇЕѕu bojovat za zГЎjmy mГ© rodiny v BlГ­zkГЅch koloniГ­ch. AlespoЕ€ nД›jakou dobu.“

V jeho podГЎnГ­ to znД›lo tak prostД›: odjet do BlГ­zkГЅch koloniГ­, propustit Sebastiana, poДЌkat, aЕѕ trochu opadne napД›tГ­ a po nГЎvratu se tvГЎЕ™it patЕ™iДЌnД› zahanbenД›. MД›lo to jen jeden problГ©m: Rupert se nemohl pЕ™inutit nД›co takovГ©ho udД›lat.

Nemohl se tvГЎЕ™it, jako by ho mrzelo nД›co, co zcela jasnД› bylo sprГЎvnГ© rozhodnutГ­. Nemohl jen tak propustit svГ©ho bratra, aby mu sebral to, co bylo po prГЎvu jeho. Jeho bratr si nezaslouЕѕil bГЅt volnГЅ, kdyЕѕ zradou nebo lstГ­ pЕ™esvД›dДЌil matku, aby mu dala trЕЇn.

„To nemЕЇЕѕu,“ pronesl Rupert. „NeudД›lГЎm to.“

„VГЅsosti,“ pronesl sir Quentin tГ­m svГЅm hloupГЅm rozumnГЅm tГіnem. „Tvoje matka poslala zprГЎvu guvernГ©rovi BlГ­zkГЅch koloniГ­. OДЌekГЎvГЎ tvЕЇj pЕ™Г­jezd a pokud nedorazГ­ЕЎ, dГЎ o tom krГЎlovnД› vД›dД›t. I kdybys utekl, poЕЎle tvГЎ matka vojГЎky. A nejen proto, aby zjistili, kde je princ Sebastian.“

Rupert se jen s nejvyЕЎЕЎГ­m ГєsilГ­m opanoval, aby sira Quentina neudeЕ™il. Nebyl dobrГЅ nГЎpad ГєtoДЌit na spojence, kteЕ™Г­ mohli bГЅt jeЕЎtД› uЕѕiteДЌnГ­.

A Ruperta uЕѕ napadlo, jak by mu sir Quentin mohl bГЅt velice uЕѕiteДЌnГЅ. RozhlГ©dl se po skupinД› vojГЎkЕЇ, aЕѕ si vЕЎiml jednoho dЕЇstojnГ­ka se svД›tlГЅmi vlasy, kterГЅ mД›l i sprГЎvnou vГЅЕЎku.

„Jak se jmenujeЕЎ?“

„Aubry Chomley, vГЅsosti,“ odpovД›dД›l muЕѕ. Na uniformД› mД›l kapitГЎnskГ© vГЅloЕѕky.

„TakЕѕe, Chomley,“ pronesl Rupert, „jak loajГЎlnГ­ mi jsi?“

„Naprosto,“ odpovД›dД›l muЕѕ. „VidД›l jsem, co jsi dokГЎzal v boji proti NovГ© armГЎdД›. ZachrГЎnil jsi krГЎlovstvГ­ a jsi prГЎvoplatnГЅ dД›dic trЕЇnu.“

„Jsi dobrГЅ muЕѕ,“ pokГЅval Rupert hlavou. „Tvoje loajalita tД› ctГ­. JГЎ ji teДЏ ale podrobГ­m zkouЕЎce.“

„Co ЕѕГЎdГЎЕЎ?“ zeptal se muЕѕ.

„Chci, aby sis se mnou vymД›nil ЕЎaty.“

„VГЅsosti?“ MladГ­k i sir Quentin vyhrkli skoro ve stejnou chvГ­li.

Rupertovi se podaЕ™ilo zadrЕѕet znechucenГЅ povzdech. „Je to prostГ©. Tady Chomley se nalodГ­ spolu s tebou. Bude se za mД› vydГЎvat a spoleДЌnД› dorazГ­te do BlГ­zkГЅch koloniГ­.“

VojГЎk se tvГЎЕ™il stejnД› nervГіznД›, jako by ho Rupert zrovna samotnГ©ho poslal do Гєtoku proti hordД› nepЕ™ГЎtel.

„Copak… copak to nД›kdo nepoznГЎ?“ zeptal se. „NepoznГЎ to guvernГ©r?“

„Jak by mohl?“ zeptal se Rupert. „Nikdy jsem ho nepotkal a tady sir Quentin se za tebe zaruДЌГ­. ЕЅe ano, sire Quentine?“

Sir Quentin pЕ™elГ©tal pohledem z Ruperta na vojГЎka a zpД›t. OДЌividnД› se snaЕѕil vymyslet nejlepЕЎГ­ zpЕЇsob, jak si udrЕѕet hlavu na krku.

TentokrГЎt si Rupert povzdechnul. „PodГ­vej, je to prostГ©. OdplujeЕЎ do BlГ­zkГЅch koloniГ­. ZaruДЌГ­ЕЎ se, Еѕe Chomley je jГЎ. JГЎ ale zЕЇstanu tady a budu mГ­t moЕѕnost zГ­skat podporu, kterou potЕ™ebujeme. Podporu, dГ­ky kterГ© se budeЕЎ moct vrГЎtit mnohem dЕ™Г­v, neЕѕ kdybys ДЌekal, aЕѕ na tebe moje matka zapomene.“

ZdГЎlo se, Еѕe to muЕѕe zaujalo. PЕ™ikГЅvl. „DobrГЎ tedy,“ pronesl sir Quentin. „UdД›lГЎm to.“

„A ty, kapitГЎne?“ zeptal se Rupert. „Nebo bych spГ­ЕЎ mД›l Е™Г­ct generГЎle?“

ChvГ­li trvalo, neЕѕ muЕѕi doЕЎlo, co Rupert naznaДЌuje. Rupert vidД›l, jak tД›Еѕce polkl.

„Cokoli ЕѕГЎdГЎЕЎ, vГЅsosti.“

Trvalo jen několik minut, než mezi skladišti našli prázdnou budovu. Vyměnili si šaty a Chomley tak vypadal… no, popravdě ani zdaleka nevypadal jako princ, ale se zárukou od sira Quentina by to mělo stačit.

„BД›Еѕte,“ pЕ™ikГЎzal jim Rupert a poslal s nimi zhruba polovinu muЕѕЕЇ, aby to vypadalo vГ­c realisticky. PЕ™elГ©tl pohledem po ostatnГ­ch a pЕ™emГЅЕЎlel, co podnikne dГЎl.

UЕѕ nemusel opustit Ashton, ale musel se pohybovat opatrnД›. AlespoЕ€ do chvГ­le, neЕѕ bude pЕ™ipravenГЅ. Sebastian byl prozatГ­m na bezpeДЌnГ©m mГ­stД›. A palГЎc byl dost velkГЅ na to, aby se Rupert nД›jakou dobu dokГЎzal vyhnout svГ© matce. VД›dД›l, Еѕe ho lidГ© podporujГ­. TeДЏ pЕ™iЕЎel ДЌas zjistit, jak moc ho podporujГ­ a kolik moci dГ­ky tomu mГЎ.

„PojДЏme,“ pronesl k ostatnГ­m. „PЕ™iЕЎel ДЌas vymyslet, jak zГ­skat to, co mi po prГЎvu patЕ™Г­.“




KAPITOLA Е ESTГЃ


„JГЎ jsem Lady Emmeline Constance Ysalt d’Angelica, MarkГЅza SowerdskГЎ a Lady Е erpovГ©ho Е™ГЎdu!“ kЕ™iДЌela Angelica z plnГЅch plic a doufala, Еѕe ji nД›kdo uslyЕЎГ­. Doufala, Еѕe kdyЕѕ uЕѕ nic jinГ©ho, tak alespoЕ€ jejГ­ plnГ© jmГ©no pЕ™itГЎhne pozornost. „TГЎhnou mД› pryДЌ a chtД›jГ­ mД› zabГ­t!“

StrГЎЕѕnГЅ, kterГЅ ji tГЎhl, ale nevypadal, Еѕe by ho to nД›jak trГЎpilo. Angelica tak poznala, Еѕe nejspГ­ЕЎ nenГ­ ЕЎance, Еѕe by ji nД›kdo slyЕЎel. Nebo Еѕe by jГ­ nД›kdo pomohl. Na mГ­stД›, jakГЅm byl palГЎc, se odehrГЎval tolik zla, Еѕe si slouЕѕГ­cГ­ dГЎvno zvykli nereagovat na volГЎnГ­ o pomoc. VЕЎichni zaДЌali bГЅt slepГ­ a hluЕЎГ­, pokud jim ovЕЎem jejich vlГЎdci nepЕ™ikГЎzali nД›co jinГ©ho.

„NedovolГ­m ti to,“ Е™ekla Angelica a snaЕѕila se zarГЅt podpatky do podlahy. StrГЎЕѕnГЅ ji ale bez nГЎmahy tГЎhl dГЎl. Byl na ni pЕ™Г­liЕЎ velkГЅ. Zkusila ho tedy udeЕ™it. PraЕЎtila ho tak silnД›, aЕѕ ji zabolela ruka. Jeho sevЕ™enГ­ na okamЕѕik povolilo a Angelica toho vyuЕѕila, aby vyrazila pryДЌ.

StrГЎЕѕnГЅ byl ale okamЕѕitД› u nГ­, chytil ji a udeЕ™il ji tak prudce, aЕѕ jГ­ zazvonilo v uЕЎГ­ch.

„Nesmíš… mД› bГ­t,“ Е™ekla. „LidГ© to poznajГ­. MГЎ to vypadat jako nehoda!“

Znovu ji udeЕ™il a Angelica mД›la pocit, Еѕe to udД›lal prostД› jen proto, Еѕe mohl.

„AЕѕ spadneЕЎ ze stЕ™echy, nikdo si nevЕЎimne jednГ© modЕ™iny navГ­c,“ Е™ekl. Pak si ji pЕ™ehodil pЕ™es rameno, jako by byla jen zlobivГ© dГ­tД›. Angelica si nikdy nepЕ™ipadala tak bezmocnГЎ, jako prГЎvД› v tu chvГ­li.

„Jestli jeЕЎtД› jednou vykЕ™ikneЕЎ,“ upozornil ji, „znovu tД› praЕЎtГ­m.“

Angelica nekЕ™iДЌela. NejspГ­ЕЎ by to zkusila, kdyby mД›la pocit, Еѕe to k nД›ДЌemu bude. NevidД›la ale nikoho, kdo by jГ­ mohl pomoct. AЕҐ uЕѕ proto, Еѕe mД›li vЕЎichni moc prГЎce nebo proto, Еѕe je krГЎlovna vЕЎechny poslala nД›kam jinam. Angelica se s tГ­m nemohla smГ­Е™it. Ta starГЎ ДЌarodД›jnice vЕЎechno naplГЎnovala tak peДЌlivД› a chladnokrevnД›, jako kdyЕѕ koДЌka ДЌГ­hГЎ na myЕЎ.

„NemusГ­ЕЎ to dД›lat,“ pronesla Angelica.

StrГЎЕѕnГЅ odpovД›dД›l prostГЅm pokrДЌenГ­m ramen. PokraДЌovali do vyЕЎЕЎГ­ch pater palГЎce, po schodiЕЎtГ­ch, kterГЎ byla tГ­m uЕѕЕЎГ­, ДЌГ­m vГЅЕЎ se dostГЎvali. StrГЎЕѕnГЅ nakonec musel Angelicu shodit z ramene, protoЕѕe jinak by neproЕЎel. PЕ™esto ji pevnД› drЕѕel za vlasy a tГЎhl ji tak, aЕѕ Angelica kЕ™iДЌela bolestГ­.

„Mohl bys mД› pustit,“ navrhla mu. „Nikdo se to nedozvГ­.“

StrГЎЕѕnГЅ si odfrkl. „Nikdo si nevЕЎimne, Еѕe ses znovu objevila u dvora nebo doma u rodiny? KrГЎlovnini ЕЎpehovГ© se nedozvГ­, Еѕe ЕѕijeЕЎ?“

„Odejdu,“ zkusila to znovu. Pravdou bylo, Еѕe by nejspГ­ЕЎ opravdu musela odejГ­t, pokud chtД›la pЕ™eЕѕГ­t. KrГЎlovna vdova by nemД›la radost z toho, Еѕe Еѕije. „Moje rodina mГЎ styky za moЕ™em. Odsud v podstatД› nechodГ­ zprГЎvy. Mohla bych zmizet.“

ZdГЎlo se, Еѕe strГЎЕѕnГ©ho ta myЕЎlenka ani v nejmenЕЎГ­m nenadchla. „A kdyby tД› nГЎhodou nД›kdo naЕЎel? Ne, vykonГЎm svoji povinnost.“

„ZaplatГ­m ti,“ pronesla Angelica. Byli uЕѕ dost vysoko. Tak vysoko, Еѕe kdyЕѕ vyhlГ©dla ГєzkГЅm oknem ven, vypadalo mД›sto jako postavenГ© z dД›tskГЅch kostek. MoЕѕnГЎ, Еѕe prГЎvД› tak krГЎlovna vnГ­mala svoji Е™Г­ЕЎi – jako hraДЌku pro svГ© pobavenГ­.

Znamenalo to, Еѕe uЕѕ brzy budou na stЕ™eЕЎe.

„Copak nechceЕЎ penГ­ze?“ navГЎzala Angelica. „MuЕѕ jako ty nejspГ­ЕЎ moc nevydД›lГЎvГЎ. Mohla bych ti dГЎt spoustu penД›z. BudeЕЎ bohГЎДЌ.“

„Jako mrtvola mi nic nedГЎЕЎ,“ podotkl strГЎЕѕnГЅ. „A pokud budu mrtvola jГЎ, tvoje bohatstvГ­ mi nepomЕЇЕѕe.“

PЕ™Г­mo pЕ™ed nimi byly malГ© okovanГ© dveЕ™e s jednoduchou zГЎpadkou. Angelica si pomyslela, Еѕe jejГ­ cesta ke smrti by mД›la bГЅt dramatiДЌtД›jЕЎГ­. I tak jГ­ ale ten pohled staДЌil, aby se v nГ­ vzedmula novГЎ vlna strachu. Pokusila se odtГЎhnout, i kdyЕѕ ji strГЎЕѕnГЅ tГЎhl dГЎl.

Kdyby u sebe měla Angelica dýku, mohla ji použít, zatímco on otvíral dveře. Kdyby u sebe měla alespoň ostrý jídelní nůž, pokusila by se mu podříznout krk. Nic takového ale neměla. Měla na sobě svatební šaty a byla nepřipravená. Měla u sebe jen několik pudrů, kterými si měla obnovit líčení, šňupací prášek na zklidnění nervů a… a to bylo všechno. Všechno ostatní bylo někde dole, sbalené, protože nečekala, že by na svatbě potřebovala svoji výbavu.

„ProsГ­m,“ ЕЎkemrala a tentokrГЎt ani nemusela pЕ™edstГ­rat bezmocnost, „jestli nechceЕЎ penГ­ze, tak co tvoje vychovГЎnГ­? Jsem jen mladГЎ dГ­vka, kterГЎ se zapletla do hry mocnГЅch. Nic z toho jsem nechtД›la. ProsГ­m, pomoz mi.“

StrГЎЕѕnГЅ ji vytГЎhl na stЕ™echu. Byla plochГЎ s cimbuЕ™Г­mi, kterГЎ ve skuteДЌnosti ale nemД›la vliv na obranyschopnost. Do vlasЕЇ se jГ­ opЕ™el vГ­tr.

„Ty si myslГ­ЕЎ, Еѕe ti to uvД›Е™Г­m?“ zeptal se strГЎЕѕnГЅ. „ЕЅe jsi jen nevinnГЎ holДЌiДЌka? VГ­ЕЎ, jakГ© pЕ™Г­bД›hy se o tobД› vyprГЎvД›jГ­ v palГЎci, panГ­?“

Angelica jich vД›tЕЎinu znala. PoklГЎdala za dЕЇleЕѕitГ© vД›dД›t, co o nГ­ lidГ© vyprГЎvД›jГ­, aby vД›dД›la, komu se v budoucnu pomstГ­t.

„Е?Г­kГЎ se, Еѕe jsi marnivГЎ a krutГЎ. ЕЅe niДЌГ­ЕЎ lidskГ© Еѕivoty jen proto, Еѕe o tobД› nД›kdo promluvil ЕЎpatnГЅm tГіnem. ЕЅe nechГЎvГЎЕЎ unГЎЕЎet svГ© soupeЕ™ky a nechГЎvГЎЕЎ je tetovat jako nechtД›nГ©. MyslГ­ЕЎ, Еѕe si zaslouЕѕГ­ЕЎ soucit?“

„To jsou jen lЕѕi,“ Е™ekla Angelica. „Jsou to jen—“

„MnД› je to stejnД› jedno.“ PЕ™itГЎhl ji k okraji. „KrГЎlovna vdova mi dala rozkaz.“

„A co udД›lГЎ, aЕѕ ten rozkaz splnГ­ЕЎ?“ oboЕ™ila se na nД›j Angelica. „MyslГ­ЕЎ, Еѕe tД› nechГЎ naЕѕivu? Kdyby Е lechtickГЎ rada zjistila, Еѕe zabila ЕЎlechtiДЌnu, sesadila by ji.“

MuЕѕ jen pokrДЌil rameny. „UЕѕ jsem pro ni zabГ­jel.“

Е?ekl to, jako kdyby o nic neЕЎlo a Angelica si v tu chvГ­li uvД›domila, Еѕe skuteДЌnД› zemЕ™e. AЕҐ Е™ekne cokoli, aЕҐ zkusГ­ cokoli, tenhle muЕѕ ji zavraЕѕdГ­. Z toho, jak se tvГЎЕ™il, se zdГЎlo, Еѕe ho to bavГ­.

Tlačil Angelicu k okraji a ona věděla, že za několik okamžiků už bude padat. Z nějakého důvodu v tu chvíli pomyslela na Sebastiana. Nemyslela na něj ale se záští, kterou měla cítit, protože ji opustil. Angelica nechápala, proč se to stalo, když šlo o muže, kterého chtěla získat za manžela jen kvůli upevnění svého postavení, muže, kterého chtěla dostat do postele pomocí uspávadla…

NД›co ji napadlo. Byl to zoufalГЅ pokus, ale asi byl ДЌas na dД›lat zoufalГ© vД›ci.

„MЕЇЕѕu ti nabГ­dnout nД›co cennД›jЕЎГ­ho neЕѕ penГ­ze,“ Е™ekla Angelica. „NД›co lepЕЎГ­ho.“

StrГЎЕѕnГЅ se zasmГЎl, ale pЕ™esto se zastavil. „Co by to mД›lo bГЅt?“

Angelica sГЎhla k opasku a vytГЎhla balГ­ДЌek ЕЎЕ€upacГ­ho prГЎЕЎku. Pozvedla ho, jako by ЕЎlo o tu nejdraЕѕЕЎГ­ vД›c na svД›tД›. StrГЎЕѕnГЅ ji pustil a zadГ­val se na balГ­ДЌek. SnaЕѕil se pochopit o co jde. Angelica balГ­ДЌek velice pomalu otevЕ™ela.

„Co to je?“ oboЕ™il se na ni strГЎЕѕnГЅ. „VypadГЎ to jako—“

Angelica prudce vyfoukla vzduch a poslala tak strГЎЕѕnГ©mu do tvГЎЕ™e oblak prachu. UskoДЌila stranou a doufala, Еѕe se tak strГЎЕѕnГ©mu vyhne. Ten se jednou rukou snaЕѕil dostat prГЎЕЎek z oДЌГ­ a druhou ji zachytit. Jeho ohromnГЎ ruka se jГ­ sevЕ™ela kolem paЕѕe a oba se nebezpeДЌnД› pЕ™iblГ­Еѕili k okraji stЕ™echy.

Angelica netuЕЎila, jakГЅ vliv na nД›j bude mГ­t zklidЕ€ujГ­cГ­ prГЎЕЎek. Kdykoli ho pouЕѕГ­vala ona, zabГ­ral dost rychle, ale obvykle ЕЎlo jen o malГ© dГЎvky. JakГЅ ГєДЌinek bude mГ­t tak velkГЎ dГЎvka na tak ohromnГ©ho chlapa? A zapЕЇsobГ­ dostateДЌnД› rychle? Angelica cГ­tila, Еѕe se zГЎdy zapЕ™ela o cimbuЕ™Г­. MuЕѕ do nГ­ zatlaДЌil a ona uvidД›la modrou oblohu.

„Zabiju tД›!“ zaЕ™val strГЎЕѕnГЅ a Angelica si uvД›domila, Еѕe strГЎЕѕnГЅ nemluvГ­ ГєplnД› jasnД›. ЕЅe by ochabl i jeho stisk? TlaДЌil ji dozadu menЕЎГ­ silou?

UЕѕ byla naklonД›nГЎ tak, Еѕe vidД›la zem, na kterou se mД›la zЕ™Г­tit. VidД›la i hemЕѕenГ­ slouЕѕГ­cГ­ch a ЕЎlechticЕЇ. JeЕЎtД› okamЕѕik a zЕ™Г­tГ­ se dolЕЇ. RoztЕ™Г­ЕЎtГ­ se na dlГЎЕѕdД›nГ­ nГЎdvoЕ™Г­. RozletГ­ se na kusy jako padajГ­cГ­ sklenice.

V tu chvГ­li Angelica ucГ­tila, Еѕe strГЎЕѕnГ©ho stisk povolil. Ne moc, ale dost na to, aby kolem nД›j proklouzla. TeДЏ stГЎl on zГЎdy k volnГ©mu prostoru.

„MД›l sis vzГ­t penГ­ze,“ Е™ekla a vyrazila kupЕ™edu. Narazila do nД›j vЕЎГ­ silou. StrГЎЕѕnГЅ zavrГЎvoral a pak se po zГЎdech zЕ™Г­til dolЕЇ. MarnД› mГЎchal rukama ve vzduchu.

Ne ГєplnД› marnД›. PodaЕ™ilo se mu rukama chytit Angelicu a ta si uvД›domila, Еѕe ji tГЎhne pЕ™es okraj. Strhl ji s sebou. VykЕ™ikla a pokusila se nД›ДЌeho zachytit. Prsty zajela do spГЎry mezi kameny. Ruka jГ­ uklouzla, ale vzГЎpД›tГ­ narazila na dalЕЎГ­ spГЎru. StrГЎЕѕnГЅ ji naЕЎtД›stГ­ pustil a kdyЕѕ se Angelica podГ­vala dolЕЇ, na okamЕѕik se cГ­tila spokojenД›. StrГЎЕѕnГЅ dopadl na nГЎdvoЕ™Г­. Spokojenost ale vystЕ™Г­dalo zdД›ЕЎenГ­, kdyЕѕ jГ­ doЕЎlo, Еѕe visГ­ na palГЎcovГ© stД›nД›.

Е mГЎtrala po stД›nД› a snaЕѕila se najГ­t oporu. NД›co pevnГ©ho, ДЌeho by se mohla zachytit. V jednu chvГ­li jГ­ sklouzla noha, ale podaЕ™ilo se jГ­ doЕЎlГЎpnout na vytesanГЅ erb. S pobavenГ­m si uvД›domila, Еѕe jde o erb krГЎlovskГ© rodiny. Kdyby tam nebyl, ona by uЕѕ byla po smrti.

MД›la pocit, jako by jГ­ trvalo celou vД›ДЌnost, neЕѕ vyЕЎplhala zpГЎtky na stЕ™echu. Svaly ji pГЎlily ГєsilГ­m. Z nГЎdvoЕ™Г­ slyЕЎela vГЅkЕ™iky. Kolem mrtvГ©ho strГЎЕѕnГ©ho se shlukovali lidГ©. NepochybnД› se nД›kterГЅ z nich podГ­val vzhЕЇru a vidД›l ji, jak ЕЎplhГЎ zpГЎtky na stЕ™echu. Pak se pЕ™ekulila pЕ™es okraj a prudce vydechovala.

„Seber se,“ pЕ™ikГЎzala si Angelica. „Jestli tu zЕЇstaneЕЎ, jsi mrtvГЎ. Seber se.“

Přinutila se vstát a snažila se něco vymyslet. Královna vdova se pokusila ji zabít. Přirozeně by se měla pokusit utéct, protože kdo by se mohl postavit královně? Musela najít cestu z paláce, možná by mohla zamířit do přístavu a za moře. Nebo by mohla proklouznout do města a vyhnout se strážným, kteří po ní budou pátrat. Mohla by se ztratit na venkově. Její rodina byla mocná. Měla přátele, kteří by se mohli ptát ve Šlechtické radě, kteří by—

„UdД›lali by to, co jim krГЎlovna naЕ™Г­dГ­,“ pronesla Angelica polohlasem. Pokud by vЕЇbec nД›co udД›lali, bylo by to pЕ™Г­liЕЎ pomalГ© a ona by tou dobou uЕѕ byla jistД› po smrti. Mohla jen utГ©ct a doufat, Еѕe pЕ™eЕѕije. Nikdy nebude v bezpeДЌГ­, nikdy uЕѕ nebude v centru dД›nГ­. To se jГ­ vЕЇbec nelГ­bilo.

ДЊГ­mЕѕ se vrГЎtila k pЕЇvodnГ­ otГЎzce: kdo by se mohl postavit krГЎlovnД›?

Angelica se pečlivě oprášila, upravila si vlasy a přikývla. Byl to… nebezpečný plán, to ano. Nejspíš to bude nepříjemné, ale byla to ta nejlepší možnost, kterou měla.

ZatГ­mco lidГ© dole zmateДЌnД› kЕ™iДЌeli, ona vyrazila pryДЌ ze stЕ™echy a zmizela v palГЎci.




KAPITOLA SEDMГЃ


Sebastian uЕѕ si pomalu zaДЌГ­nal pЕ™ivykat na temnotu, vlhkost, a dokonce i zГЎpach, kterГЅ panoval v jeho cele. ZaДЌГ­nal si zvykat na slabГ© zurДЌenГ­ vody nД›kde v dГЎlce a zvuky lidГ­ prochГЎzejГ­cГ­ch kolem. To nejspГ­ЕЎ nebylo dobrГ© znamenГ­. Byla mГ­sta, na kterГЎ by si ДЌlovД›k nikdy zvyknout nemД›l.

Cela byla malá – jen několik stop široká a mřížované dveře byly zajištěné pevným zámkem. Rozhodně nešlo o žádné vznešené vězení ve věži, ve kterém občas drželi šlechtice a kde jeho rodina mohla platit za dobré zacházení až do chvíle, kdy mu konečně sťali hlavu. Tohle bylo místo, na které zavírali lidi, aby na ně svět zapomněl.

„A pokud na mД› zapomenou,“ zaЕЎeptal Sebastian, „zГ­skГЎ korunu Rupert.“

O to pЕ™ece muselo jГ­t. O tom Sebastian nepochyboval. Jestli ho jeho bratr nechal zmizet, jestli se postaral, aby to vypadalo, jako by Sebastian utekl nД›kam pryДЌ, pak se z nД›j stal nГЎslednГ­k trЕЇnu. Vzhledem k tomu, Еѕe ho rovnou nezabil, moЕѕnГЎ mu to tak staДЌilo. MoЕѕnГЎ, Еѕe Sebastiana propustГ­, jakmile dostane, co chce.

„Nebo si moЕѕnГЎ jen chce vychutnat moji smrt,“ pronesl Sebastian.

V temnotě teď nikoho neslyšel, i když čas od času sem dolehly hlasy odněkud z dálky. Sebastian předpokládal, že tam dole jsou i další cely. Možná i další vězni. Ať už tam dole bylo kdekoli. Nad tím by se měl zamyslet. Pokud to bylo někde pod palácem, mohlo by se mu podařit přitáhnout pozornost a přivolat pomoc. Pokud to bylo někde ve městě… no, záleželo na tom, kde přesně. Ale i tak by mu mohl někdo pomoct.

SnaЕѕil se vzpomenout si na cestu, kterou absolvoval, aby se sem dostal, ale nebylo moЕѕnГ© pЕ™esnД› urДЌit, kde je. V palГЎci urДЌitД› ne, uvД›domil si. Ani Rupert by nebyl tak arogantnГ­, aby ho uvД›znil tam. Jeho bratr byl dost bohatГЅ na to, aby si poЕ™Г­dil jinГЅ dЕЇm. DЕЇm pro svoje afГ©rky nebo na ЕЎpinavou prГЎci.

„NejspГ­ЕЎ na obojГ­, je to pЕ™ece Rupert,“ pronesl Sebastian.

„Sklapni,“ ozval se hlas. Z temnoty se vynoЕ™ila postava. NevГЅraznГЅ muЕѕ, kterГЅ pracoval jako jeden z dozorcЕЇ. Chodil sem jen obДЌas, pЕ™inГЎЕЎel nechutnou vodu a zatuchlГЅ chleba. TeДЏ praЕЎtil dЕ™evД›nou holГ­ do mЕ™Г­ЕѕГ­ Sebastianovy cely. Sebastian sebou pЕ™i tom nГЎhlГ©m zvuku trhnul.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694479) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения